Ve světle Bhagavatamu

Když ateisté, dobře seznámeni s védským vědeckým poznáním, budou hubit obyvatele různých planet, přičemž budou neviděni létat po nebi na dobře stavěných raketách z dílny velkého vědce Mayi, Pán zmate jejich mysl tím, že si oblékne přitažlivý oděv Buddhy a bude kázat o předběžných náboženských zásadách.
(Śrīmad-bhāgavatam 2.7.37)

Tato inkarnace Pána Buddhy není tentýž Buddha, který sestoupil v současné historii lidstva. Buddha zmíněný v tomto verši se podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho zjevil v jiném věku Kali. V životě jednoho Manua se vystřídá více než sedmdesát dva Kali-yug a Buddha zde konkrétně uvedený se zjeví v jedné z nich. Pán Buddha sestupuje tehdy, když jsou lidé velice materialističtí, a káže obecně přirozené náboženské zásady. Ahiṁsā(nenásilí) není sama o sobě náboženskou zásadou, ale je důležitou vlastností skutečně zbožných lidí. Je náboženskou samozřejmostí - každému se doporučuje, aby neubližoval žádnému zvířeti či jiné živé bytosti, neboť každý takový čin ublíží ve stejné míře zvířeti i tomu, kdo se ho dopustil. Nežli se však naučíme zásadám nenásilí, musíme se naučit dvěma jiným zásadám, a to být pokorní a nebýt pyšní. Dokud nejsme pokorní a skromní, nemůžeme být nenásilní. A jakmile si osvojíme nenásilí, musíme se ještě naučit snášenlivosti a jednoduchému životu. Musíme vzdávat úctu velkým náboženským kazatelům a duchovním vůdcům a také se naučit ovládat smysly, nepřipoutávat se k rodině a domovu, vykonávat oddanou službu Pánu atd. Nakonec musíme přijmout Pána a stát se Jeho oddanými; jinak se nejedná o žádné náboženství. Středem náboženských zásad musí být Bůh; pouhé mravní pokyny jsou jen předběžnými náboženskými zásadami, které se obvykle nazývají upadharma neboli "to, co má blízko k náboženským zásadám".


Pán Samotný ve Své inkarnaci jako syn Satyavatī (Vyāsadeva) bude pokládat védskou literaturu, kterou sám sestavil, za příliš složitou pro méně inteligentní lidi s krátkými životy, a rozdělí proto strom védského poznání do různých větví s ohledem na podmínky nastávajícího věku.
(Śrīmad-bhāgavatam 2.7.36)

Zde se Brahmā zmiňuje o budoucím sestavení Śrīmad-Bhāgavatamu pro lidi tohoto věku Kali. Jak je vysvětleno v prvním zpěvu, méně inteligentní lidé věku Kali mají mít nejen krátké životy, ale také mají být zmateni mnoha životními problémy, které budou způsobeny zoufalou situací v bezbožné lidské společnosti. Rozvíjení hmotného pohodlí těla náleží podle zákonů přírody do kvality nevědomosti. Skutečný rozvoj poznání znamená rozvoj poznání o seberealizaci. Ve věku Kali však méně inteligentní lidé mylně považují své krátké životy, trvající sto let (a nyní prakticky pouze čtyřicet nebo šedesát let), za veškerou existenci. Jsou méně inteligentní, protože nevědí, že život je věčný. Ztotožňují se s dočasným hmotným tělem, které přetrvá pouhých čtyřicet let, a pokládají ho za jediný základ života. O těchto lidech se říká, že se neliší od oslů a býků. Pán jim však jako soucitný otec všech živých bytostí předává rozsáhlé védské poznání v podobě krátkých pojednání jako je Bhagavad-gītā a pro pokročilé Śrīmad-Bhāgavatam. Podobně Vyāsadeva sepsal Purāṇy a Mahābhāratu pro různé druhy lidí v různých kvalitách hmotné přírody. Žádné z těchto písem se však neodchyluje od védských zásad.


Zemĕ tak bude postupnĕ zamořena zkaženým obyvatelstvem a politickou moc získá ta společenská třída, která se ukáže být nejsilnĕjší.

Obyvatelé poté, co je jejich hrabiví a nemilosrdní vládci, kteří se budou chovat jako obyčejní zlodĕji, připraví o ženy a majetek, utečou do hor a lesů.

Kvůli zrušení monarchistických režimů a pustošení majetku lidí bude docházet k velkým společenským rozkolům. Lidé budou zabíjeni a týráni a budou kradena zvířata a ženy. A my budeme za všechny tyto hříchy zodpovědní. Obyčejní lidé budou pak soustavně odpadat z cesty pokrokové civilizace a zanedbávat kvalitativní zaměstnání podle stavů a řádů společnosti a védské příkazy. Bude je více přitahovat hospodářský rozvoj pro smyslový požitek a výsledkem bude nechtěné obyvatelstvo na úrovni psů a opic.
(Śrīmad-bhāgavatam 1.18.45)

Zde je předpovězeno, že bez monarchistického režimu budou obyčejní lidé tvořit nechtěné obyvatelstvo na úrovni psů a opic. Stejně jako opice mají nezkrotnou touhu po pohlavním životě a psi neznají stud při pohlavním styku, tak obyčejné obyvatelstvo narozené z nemanželských styků se bude soustavně odchylovat od cesty dobrých védských mravů a od zaměstnání podle vlastností ve stavech a řádech života.

Védským životním stylem je pokroková civilizace lidí. Pokrokem těchto lidí, známých jeko Āryové je rozvíjení védské civilizace a cílem takové civilizace je vrátit se zpátky k Bohu, zpátky domů, kde neexistuje zrození, smrt, stáří a nemoc. Vedy nařizují každému, aby nezůstával v temnotě hmotného světa, ale aby šel za světlem duchovního království, které je daleko za hmotnou oblohou. Kvalitativní systém stavů a životních řádů vědecky naplánoval Samotný Pán a Jeho zástupci, velcí ṛṣiové. Dokonalý životní styl poskytuje veškeré pokyny a rady ve věcech hmotných i duchovních. Védský životní styl nedovoluje nikomu žít jako opice a pes. Degradovaná civilizace smyslového požitku a hospodářského rozvoje je vedlejším produktem bezbožné vlády bez krále, vlády lidí z lidu a pro lid. Lidé by se tedy neměli pohoršovat nad špatnými vládci, které si sami zvolili.

V tomto verši je velice významné slovo naḥ (my). Mudrc správně přijímá zodpovědnost bráhmanů (učenců) jako společenské skupiny, která má zodpovědnost za konec monarchistické vlády, čímž dostávají příležitost takzvaní demokraté, kteří dovedou jen pustošit majetek svých podřízených ve státě. Takzvaní demokraté se zmocní vládní mašinérie, aniž by na sebe vzali zodpovědnost za blahobyt občanů. Každý se žene na vysoké místo jen pro osobní uspokojení a namísto jednoho krále se tak vynoří mnoho nezodpovědných králů, a všichni vybírají daně. Je zde předpovězeno, že v nepřítomnosti dobré monarchie bude každý působit obavy ostatním a rozmohou se krádeže majetku, zvířat, žen atd.


Pán Kalki, Pán vesmíru, nasedne na svého rychlého konĕ Devadattu a s mečem v ruce bude cestovat po zemi, přičemž projeví svých osm mystických sil a osm zvláštních vlastností Boha. Projeví svou jedinečnou záři a ve velké rychlosti bude po miliónech zabíjet zlodĕje, kteří se opovážili obléci jako králové. (Śrīmad-bhāgavatam 12.2.19-20)

Tyto verše popisují vzrušující zábavy Pána Kalkiho. Pohled na mocného a krásného človĕka jedoucího na úžasném koni rychlostí blesku, jak s mečem v ruce trestá a zabíjí kruté, démonské lidi, je přitažlivý pro každého.

Fanatičtí materialisté mohou samozřejmĕ namítat, že toto vyobrazení Pána Kalkiho je pouhým anthropomorfním výtvorem lidské mysli - mytologickým božstvem vytvořeným lidmi, kteří potřebují vĕřit v nĕjakou vyšší bytost. Tento argument však postrádá logiku a také nic nedokazuje. Je to pouhý názor jistých lidí. To, že potřebujeme vodu, neznamená, že si ji vytváříme. Potřebujeme také jídlo, kyslík a mnoho dalších vĕcí, které jsme nestvořili. Naše obecná zkušenost je, že naše potřeby korespondují s dostupnými objekty existujícími ve vnĕjším svĕtĕ. Naše potřeba Boha tedy naznačuje, že nĕjaký Nejvyšší Pán opravdu existuje. Jinými slovy, příroda nás vybavuje pocitem potřeby vĕcí, které skutečnĕ existují a jsou pro náš blahobyt nezbytné. Podobnĕ zažíváme potřebu Boha, protože jsme ve skutečnosti Jeho části a nemůžeme bez Nĕho žít. Na konci Kali-yugy se tento Bůh zjeví jako mocný Kalki avatāra a vytluče z démonů nečistoty.

Když vládci, kteří jsou známí jako kṣatriyové, sešli z cesty Absolutní Pravdy a přáli si trpět v pekle, Pán ve Své inkarnaci jako mudrc Paraśurāma vyhladil tyto nechtěné krále, kteří byli jako trny na zemském povrchu. Se Svojí ostře nabroušenou sekerou se postaral o třikrát sedmero vyhlazení kṣatryiů.
(Śrīmad-bhāgavatam 2.7.22)

Kṣatriyové nebo vládci v kterékoliv části vesmíru, ať na této planetě, nebo na jiných planetách, jsou ve skutečnosti zástupci Všemocné Osobnosti Božství a mají vést své podřízené k realizaci Boha. Nejdůležitějším úkolem každého státu a jeho vládců, bez ohledu na povahu vlády - ať už se jedná o monarchii či demokracii, oligarchii, diktaturu či autokracii - je vést své občany k realizaci Boha. To je základní nutností pro všechny lidi a je povinností otce, duchovního mistra a nakonec i státu vést obyvatelstvo k tomuto cíli. Celý hmotný svět byl stvořen za tímto účelem; aby dal příležitost pokleslým duším, které se vzbouřily proti vůli Svrchovaného Otce a od té doby jsou podmíněné hmotnou přírodou. Síla hmotné přírody postupně tlačí živou bytost do pekelných podmínek opakovaných bolestí a utrpení. Ti, kteří jednají proti předepsaným pravidlům a usměrněním podmíněného života, se nazývají brahmojjhita-pathové neboli "lidé, kteří sešli z cesty Absolutní Pravdy", a podléhají trestu. Když na Zemi nastala taková situace, zjevil se Pán Paraśurāma, inkarnace Osobnosti Božství a jedenadvacetkrát pobil všechny ničemné krále. Mnoho kṣatriyských králů tehdy uprchlo z Indie do jiných částí světa. Egyptští králové podle Mahābhāraty pocházejí původně z Indie a do Egypta se přistěhovali právě kvůli Paraśurāmovým činnostem. Podobný trest čeká krále či vládce za všech okolností, když se stanou bezbožní a plánují bezbožnou civilizaci. Takový je řád Všemohoucího.


Ze Své bezpříčinné milosti ke všem živým bytostem ve vesmíru se Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zjevil se Svými úplnými expanzemi v rodině Mahārāje Ikṣvākua jako Pán Své vnitřní energie Sīty. Na nařízení Svého otce, Mahārāje Daśarathy, odešel do lesa a žil tam se Svojí ženou a mladším bratrem po mnoho let. Desetihlavý Rāvaṇa, který byl hmotně velice mocný, se proti Němu dopustil těžkého zločinu, a proto byl nakonec zničen. (Śrīmad-bhāgavatam 2.7.23)

Pán Rāma je Nejvyšší Osobnost Božství a Jeho bratři Bharata, Lakṣmaṇa a Śatrughna jsou Jeho úplné expanze. Všichni čtyři bratři patří do kategorie viṣṇu-tattva a v žádném případě to nejsou obyčejné lidské bytosti. Existuje mnoho bezohledných a nevědomých komentátorů Rāmāyaṇy, kteří představují mladší bratry Pána Rāmacandry jako obyčejné živé bytosti. Zde ve Śrīmad-Bhāgavatamu, což je nejautentičtější písmo, vysvětlující vědu o Bohu, se však jasně říká, že Jeho bratři byli Jeho úplné expanze. Pán Rāmacandra je původně inkarnací Vāsudeva, Lakṣmaṇa je inkarnací Saṅkarṣaṇa, Bharata je inkarnací Pradyumny a Śatrughna je inkarnací Aniruddhy, což jsou expanze Osobnosti Božství. Lakṣmījī Sītā je vnitřní energií Pána a není ani obyčejnou ženou, ani inkarnací vnější energie Durgy. Durgā je vnější energií Pána a je ve styku s Pánem Śivou.

Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (4.7), Pán přichází tehdy, když se vyskytnou nesrovnalosti ve vykonávání skutečného náboženství. Pán Rāmacandra se zjevil také za takových podmínek, doprovázen Svými bratry, kteří jsou expanzemi Pánovy vnitřní energie, a Lakṣmījī Sītādevī.

Otec Śrī Rāmacandry Mahārāja Daśaratha Mu nařídil, aby odešel z domova a žil v lesích v těžkých podmínkách, a Rāmacandra jako ideální syn Svého otce jeho žádost vyplnil, třebaže měl být právě vyhlášen králem Ayodhyi. Jeden z Jeho mladších bratrů, Lakṣmaṇajī, si přál odejít s Ním a totéž chtěla i Jeho věčná manželka Sītājī. Pán oběma vyhověl a všichni společně odešli na čtrnáct let do lesa Daṇḍakāraṇya. Během jejich pobytu v lese Rāvaṇa unesl Pánovu manželku Sītu a následující spor mezi Rāmacandrou a Rāvanou skončil tím, že velice mocný Rāvaṇa byl i s celým svým královstvím a rodinou zničen.

Sītā je Lakṣmījī neboli bohyně štěstí, ale za žádných okolností není určena k požitku nějaké živé bytosti. Je určena k tomu, aby ji živá bytost uctívala společně s jejím manželem, Śrī Rāmacandrou. Materialistický člověk jako Rāvaṇa však tuto velkou pravdu nechápe a chce naopak vyrvat Sītu z Rāmovy péče, a tak na sebe přivolává velké utrpení. Materialisté, kteří touží po bohatství a hmotné prosperitě, se mohou z Rāmāyaṇy poučit o tom, že vykořisťování přírody neboli energie Pána bez uznání svrchovanosti Nejvyššího Pána je politikou Rāvaṇy. Rāvaṇa byl hmotně velice pokročilý a dokázal celou Laṅku, celé své království, proměnit v čisté zlato neboli zemi plnou blahobytu a bohatství. Jelikož však neuznával svrchovanost Pána Rāmacandry a provokativně Ho vyzval tím, že ukradl Jeho manželku Sītu, byl zabit a všechno jeho bohatství a moc byly zničeny.

Śrī Rāmacandra je úplná inkarnace Pána, obdařená v plné míře šesti vznešenými vlastnostmi, a v tomto verši je proto označen slovem kaleśaḥ neboli Pán všeho bohatství.

áš text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Porro quisquam est qui dolorem ipsum quia dolor sit amet consectetur adipisci velit sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat.

Osobnost Božství, Śrī Rāmacandra se rmoutil pro Svoji důvěrnou přítelkyni (Sītu), a pohlédl na město nepřítele Rāvaṇy žhnoucíma očima, jaké měl Hara (který chtěl spálit nebeské království). Velký oceán se chvěl strachy a uvolnil Mu cestu, neboť členy jeho rodiny - žraloky, hady, krokodýly a ostatní vodní živočichy - pálil žár z Jeho očí, rozžhavených hněvem.
(Śrīmad-bhāgavatam 2.7.24)

Osobnost Božství vnímá a cítí stejně jako všechny ostatní živé bytosti, protože je vůdčí a původní živou bytostí, svrchovaným zdrojem všech. Pán je nitya neboli hlavní věčný mezi všemi dalšími věčnými. On je jediným hlavním a všichni ostatní, kterých je mnoho, jsou závislí. Jeden věčný podporuje mnoho věčných a mezi oběma věčnými existuje kvalitativní jednota. Díky této jednotě mají oba veškeré city, ale rozdíl je ten, že hlavní věčný se liší od závislých věčných kvantitou Svých citů. Když se Rāmacandra rozhněval a ukázal Své rozžhavené oči, celý oceán se touto energií zahřál do takové míry, že vodní živočichové v jeho vodách cítili velké horko a zosobněný oceán se chvěl strachy a připravil Pánovi snadnou cestu do města nepřítele. Impersonalisty může tento druh Pánova cítění velice zmást, protože chtějí vidět dokonalost jako negaci. Jelikož Pán je absolutní, impersonalisté si představují, že hněv, který připomíná světské city, nemůže v povaze Absolutního existovat. Kvůli svému nedostatku poznání si neuvědomují, že cit Absolutní Osoby je transcendentální všem světským pojetím kvality a kvantity. Kdyby byl cit Pána Rāmacandry hmotného původu, jak by mohl zneklidnit celý oceán a jeho obyvatele? Může nějaké hmotné rozhněvané oko zahřát velký oceán? Tyto skutečnosti musíme vzít v úvahu při rozlišování mezi osobním a neosobním pojetím Absolutní Pravdy. Jak je řečeno na počátku Śrīmad-Bhāgavatamu, Absolutní Pravda je zdrojem všeho a Absolutní Osobnost tudíž nemůže pozbývat city, které se odrážejí v dočasném hmotném světě. Různé city, které nalezneme v Absolutním - ať hněv nebo milost - však mají stejný kvalitativní vliv; neexistují hmotné rozdíly mezi jejich hodnotou, neboť všechny tyto city jsou na absolutní úrovni. Tyto city v Absolutním rozhodně nechybí, jak si myslí impersonalisté, kteří posuzují transcendentální svět hmotným pohledem.