Dospělá žena

Nemám strach a proto vám věřím.

Nebojím se a proto vás nemusím už pořád kontrolovat.

Nebojím se a proto vím, že všechny situace máte sílu zvládnout.

Nemusím vám do toho zasahovat a zachraňovat vás.

Nemám strach a proto vidím vaši sílu i když si zrovna sami nevěříte.

Ale tím se nenechávám zviklat.

I když sami pohybujete, já o vás nepochybuji.

Nebojím se a proto vím, že váš život je jenom váš a já nemám právo vám jednotlivé kousky vašeho života krást.

Nekradu Vám už vaše životní lekce.

Nekradu vám vaši nemoc, selhání neúspěch.

Mám sílu vám to nechat a čelit tomu, bez snahy vyřešit všechno za vás.

Nejsem už zlodějka.

Nedělám si nároky na Váš život.

Ať už jste děti nebo zvířata. Nebo dospělí.

Nevidím vás jako slabé, které je potřeba chránit.

Sama jsem dost silná a nemám důvod si myslet, že vy jste slabí. Mám dost víry v život a proto vím, že i bez mého zasahování život vždy vyhraje.

Nemám strach. A proto mám dostatek odvahy nezasahovat vám do života.

Nemusím mluvit, řídit a organizovat. Čím míň se bojím, tím víc vidím, jak moc jsem vám brala energii a sebevědomí.

Tím, že jsem vás hlídala, zachraňovala a dávala vám rady.

Tím, že jsem vás nutila, abyste si mě pořád všímali, jsem vaši vlastní vnitřní integritu trhala na kusy.

Tím, že jsem vás pořád nutila abyste mě poslouchali, abyste dělali něco podle mě, abyste postavili mě na první místo.

Čím míň se bojím, tím víc teď vidím, že jsem vám vůbec nedokázala dát prostor.

Že jsem vás vůbec nedokázala nechat žít.

Že jsem děti a zvířata vnímala jenom jako věci. Věci, které je potřeba hlídat, kontrolovat a zachraňovat.

Ach jak moc jsem byla hloupá. Když jsem si myslela, že já jsem zodpovědná za každý váš nádech, za každou nemoc, za každý váš krok.

Dnes vidím, že jsem sama byla dítě.

Dítě, které si s vámi hrálo jako s panenkami.

A to se mi moc líbilo. Ta moc. Nad vámi. Dnes už vidím, jak jsem byla vystrašená malá holka.

Jak jsem si myslela, že bez mé kontroly a organizování nejste schopni žít.

Jak jsem byla sprostá a sobecká.

Jak jsem viděla celý svět a všechny živé bytosti jako prostor k tomu, abych si ventilovala svůj pocit důležitosti.

A už to tak nechci. Chci být vedle vás.

Aniž bych na vás musela pořád něco sypat, pořád na vás klást nějaké nároky.

Aniž bych si na vás musela realizovat svoje představy o životě, které jsou stejně falešné jako jsem já sama.

Chci vás nechat žít svobodně.

A chci být schopna čelit vaším nezdarům důstojně.

Chci umět nechat vás stonat a prožít si to.

Protože tím, že přiběhnu s hrstí prášků vám nepomůžu.

Teď už teprve vidím, že vás tím jen okradu. Okradu vás o prožitek.

A potom vám to bude chybět. A když vás okradu o sto takových prožitků, co z vás potom bude?

Slaboch? Padavka, která není schopna poradit si se životem?

Dnes vidím, že jsem byla jenom zlodějka.

Že jsem vás jenom srážela a dávala vám tím najevo, že si sami neporadíte.

Protože jsem se bála.

Protože jsem byla mrtvá strachy při představě, že mě nikdo nepotřebuje.

Že mě vlastně vůbec nikdo nepotřebuje.

A to jsem nechtěla dovolit.

Dovolit abyste si uvědomili, že můžete kdykoli odejít.

Že mě nepotřebujete. Že mě vlastně nepotřebují ani zvířata, ani děti a ani můj manžel. A proto jsem se z vás snažila dělat blbečky.

Abyste si toho nikdy nevšimli. Že mě vlastně vůbec nepotřebujete.

Že na mě vůbec nikdo nejste závislí.

Až dnes vidím, že to jaká jsem byla nemělo nic společného s láskou.

Moje ochrana, moje pomáhání, moje nevyžádané rady, moje organizování a kontrolování.

Dnes vím, že jsem jen nebyla schopna věřit životu, věřit svoji síle a tím pádem i vaší síle.

Dnes to všechno vidím. A už se nenechám zviklat.

Nenechám se znejistět, když vám něco nejde.

Nepřiskočím už. To už ode mě nečekejte. Protože vím, že váš život je váš dar.

A já vám ho nemám právo brát.

Můžu vás milovat.

Můžu věřit ve vás.

Můžu vám dávat svobodu.

Můžu vás nechat dýchat.

Ale nebudu vám už dál umetat cestičku.

A to je taky jediné o co už stojím.

Poprat se se svým syndromem důležitosti.

Protože vím, že dokud toto nedokážu, tak budu život za životem produkovat jenom slabé děti, nemocná zvířata a neschopné muže.

Dnes jasně vidím, že dokud se s tím v sobě nepoperu, svět zůstane nemocný, slabý a hloupý.

A to už prostě nedovolím. Proč?

Protože už jsem dospělá.


Simona Lawandovská