Platónovo pojednání

Za horší formu státního zřízení než je demokracie považuje Platon už jen tyranii, která z demokracie vzchází, jelikož jejím principem je chaos vyvstávající z takzvané svobody, které je však jen neusměrněním degradaci přinášejících smyslových požitků..nejlepší státní zřízení Platon, potažmo Sokrates spatřuje v aristokracii jejíž principem je čest, což je také cíl Svatováclavských legií...obnovení aristokracie a vlády moudrých.

Svůj pohled na demokracii vtělil Platón, který byl athénským občanem, do 8. knihy dialogu Ústava, v níž zmiňuje čtyři formy "pomýlených" státních zřízení.

Formy vlády podle Platóna (výběr):


Forma vlády     Princip vlády

aristokracie       čest

timokracie         ctižádost


oligarchie           bohatství

demokracie       chaos

tyrannida            tyranie



Většinu textu v dialogu věnuje obhajobě pro něj nejlepšího zřízení, kterým je "aristokracie" (timokracie). Ta postupně degeneruje směrem k horším formám vlády. Každé takové formě pak Platón přiřazuje odpovídající typ člověka (lidských vlastností) a ukazuje mechanizmus, jakým se horší zřízení vyvíjí z předchozího lepšího.

Podle Platóna se demokracie rodí, poté co zdegenerovala oligarchie, tedy vláda malé skupiny bohatých. Všechny systémy si nesou imanentně v sobě prvky svého konce. Principem oligarchie je toužení po bohatství, které společnost rozděluje na úzkou skupinu bohatých a velký zbytek nemajetných. Nevýhodou bohatství je to, že oslabuje statečnost těch, kteří jím disponují, a tak není složité, aby se velká část chudých (např. s pomocí demokratů z jiné obce) chopila moci a bohaté svrhla. Nově vzniklé zřízení pak stojí na principu absolutní rovnosti všech členů obce. Platón demokracii přiřazuje hlavní charakteristiku, kterou je neomezená svoboda - "uspořádat život tak, jak se komu líbí." [1] Tato vlastnost je pak určující v chování jedinců. Člověk žijící v oligarchii byl střídmý a svou vášnivost asketicky usměrňoval ve prospěch jediného cíle, totiž shromažďování bohatství. Naopak občan žijící v demokracii směřuje své konání k dennímu potěšení, nechce uspokojování svých potřeb odkládat za žádnou cenu, ať by to bylo poznání, čest nebo bohatství. Ale tento princip svobody také přinese demokratickému zřízení konec. Ve společnosti totiž dochází k oslabení autority a vzrůstu anarchistických tendencí. Respekt a autorita se hroutí nejen v politické sféře, ale také v rodině, výchově, v oblasti mezilidských vztahů a dokonce i v poměru lidí ke zvířatům. Demokracie zaniká a rodí se nová forma zřízení - tyranie.

Největší slabinou demokracie je to, že hlavní slovo a moc získává skupina demagogů - trubců [2] . Ti totiž prezentují vůdčí elitu každé demokracie:

" ...její dravější část řeční a jedná, kdežto zbytek sedí kolem řečnických tribun, bzučí a nesnese, mluví-li někdo něco jiného, takže v takovém ústavním zřízení je všechno, s výjimkou něčeho mála, spravováno právě takovými lidmi. " - Platón, Ústava. (s. 564d)

Vyjma trubců jsou v demokracii zastoupeny další dvě skupiny lidí, které jsou trubci vtahovány do sporu. Jedná se o bohaté, kteří jsou vykořisťováni trubci. Avšak, aby trubci dosáhli svých vytoužených cílů, musí nejdříve na svou stranu přitáhnout hlas lidu.

Bohatí se začínají bát a instinktivně bránit, což způsobuje v lidu pocit ohrožení. Takže ten si zvolí ze svých dosavadních vůdců vyvoleného ochránce, který na sebe v pravý čas připoutá veškerou moc. Demokratický řád se tak vnitřní logikou změní v tyranii, dle antických myslitelů, v nejhorší formu vlády.

Jádro Platónovy kritiky

  1. Demokracie není schopná respektovat nadřazenost některých jedinců a některých způsobů života nad jinými.
  2. Demokracie, tak jako jiné formy vlády, nese v sobě plán sebezničení, svůj přerod v tyranii.