Bhakti Tírtha Swami

Duchovní bojovník

Útěcha pro srdce v těžkých časech

Úvod

Nesmíš zanedbat své svědomí. Měl bys bojovat jako voják, pro záchranu své země, svých lidí své cti. Prostředí půjde svou cestou. Může vypadat velice matoucí, ty mu však musíš čelit. Ať už je bitevní pole jakékoliv, musíš bojovat. Jinak nemáš víru ve vlastní věc. Nepokoje musejí přijít a my je musíme podstoupit, avšak i přesto musíme zůstat upřímní, musíme čelit potížím správným způsobem.

Přišli aby nás naučili jít správným směrem. Nyní se věci udály takovým způsobem, že musíme zkoumat sami sebe v každém okamžiku. Musíme se sami analyzovat. Sebeanalýza začala. Podstupujeme zkoušku. Co jsme nyní skutečně pochopili? Jednám správně nebo jen jako předvádění, šou navenek?

Nastal čas pro očištění, zdali jsme skutečnými studenty života anebo ne. Je naše sebepřijetí skutečné? Tento oheň to ukáže. Proto se nesmíme obávat žádných nepřátelských okolností. Krišna říká v Bhagavadgítě: "Šťastný kšatria touží po bitvě, které právě čelíš" špatný řemeslník se hádá se svým nářadím. Naše karma nám přišla čelit, obklopit nás a my se jí nemůžeme zbavit. Takové to nepokoje jsou výsledkem naší vlastní karmy, pocházejí z nás.

Takže se s ní nesmíme hádat, musíme s ní jednat správně. Každý se musí ptát sám sebe: Kde to jsem? Jaká je má skutečná potřeba? Jak mnoho toužím po pravé věci? Všechny tyto věci se projeví a zveřejní. Pro naše praktikování, pro náš pokrok jsou všechny tyto potíže zapotřebí, jinak nepoznáme co je pokrok, staneme se pokrytci a budeme dávat ty samé falešné věci ostatním.

Abychom se tedy očistili, je nutné abychom prošli mnoha potížemi. Bůh nechybuje. On řídí prostředí. To není naše zodpovědnost. Zodpovědnost za prostředí nespočívá na nás. My jsme zodpovědni jen sami za sebe. Prostředí je v rukou Pána a budeme vystaveni zkoušce abychom viděli zdali jsme skutečnými vojáky nebo ne.

Přijít může cokoliv, avšak mi tomu musíme čelit. Za všech nepříznivých podmínek musíme stát s hlavou vztyčenou a říkat: Ano! Jsem služebník této skupiny srdce. Všichni mě mohou opustit, ale sám vydržím! S tímto postojem musíme kráčet dál, ať jsou podmínky jakékoliv. Musíme zkoumat sami sebe. Jak dalece jsme sobečtí? Do jaké míry jsou naše nechtěné, špatné návyky zakořeněny v našich srdcích? Nakolik jsou nečistoty karmy, spekulace, mentálních tužeb a ostatní nečisté věci smíchány se skutečnou vírou - to musíme zjistit a různými způsoby je odstraňovat. Jestliže chceme skutečně dobro, nikdo nám v tom nemůže bránit. Musíme jednat v tomto duchu a poté budeme vždy vědět co je co a jak a kdy jednat.


Jsme snadné oběti

Navzdory skutečnosti, že destruktivní síly na této planetě dokázaly způsobit hromadný chaos, nemůžeme na ně svádět veškerou vinu za své potíže. Naším největším nepřítel není ve skutečnosti nějaký vnější démon, ale naše vlastní chatrná konstituce. Jinými slovy, negativní síly nad námi mohou získat kontrolu pouze do té míry, do jaké se jejich vlivu otevřeme.

Chod společnosti je souhrnem činností jednotlivců, kteří tuto společnost tvoří. Proto když shledáváme v chování společnosti nedostatky, jestliže uvnitř našich společenství pozorujeme všeobecný rozklad hodnot, naší první reakcí by mělo být, že budeme přemýšlet sami o sobě. Musíme podrobně prozkoumat své vlastní chování a zásady a opravdově prověřit své vztahy s lidmi kolem nás. Nemůžeme se vypořádat s úpadkem společnosti, aniž bychom zvážili, jak každý z nás prostřednictvím svých každodenních činností dovoluje, aby sám byl součástí tohoto systému.


 Ovlivňování způsobu myšlení a techniky manipulace

Jednou z největších zbraní v bitvě o zničení civilizace, je schopnost usměrňovat myšlenkové vzorce a názory obyvatelstva. Každý, kdo to dokáže, může ovlivňovat hodnoty a chování společnosti, jelikož všechny činy mají svůj počátek v mysli. Ovládání způsobu myšlení se tudíž stalo významným prostředkem manipulace a zotročování druhých. Protože se technologie stávají stále důmyslnějšími, řízení myšlení bude v jednadvacátém století představovat zcela jistě jeden z největších problémů. Vědci budou pokračovat ve vynalézání důmyslných postupů, jak ovládat naši mentální energii, aniž bychom si to uvědomovali, k čemuž budou používat stále více a více rafinované, všudypřítomné metody.

Vlády věnovaly na výzkum a zvládnutí technik kontroly myšlenek obrovské prostředky a výsledky svých experimentů využívají jak ve veřejném, tak v neveřejném prostředí, od vojenských základen, po nákupní střediska. I když ne každá reklama odráží úmyslnou snahu oklamat či ovládat veřejnost, takové fenomény, jako je doprovodná hudební kulisa v obchodech, podprahová sugesce v reklamách a v této kultuře všudepřítomné využívání sexuální touhy, nebo zasetí strachu k upoutání pozornosti, se staly nástroji mnoha konkrétních, dobře organizovaných  a zlomyslně motivovaných skupin.


V současnosti existují různé programy pro školení ministrů, právníků a veřejných řečníků v technikách sotva patrného ovlivňování myšlení. Pod rouškou "působivého veřejného řečnictví" se učí ovládat tón svého hlasu, rytmus řeči a gestikulaci a uspořádat pečlivě připravené formulace, aby u svého publika vytvořili požadovaný názor. Tyto techniky jsou založeny na podrobných výzkumech individuální a skupinové psychologie a využívají znalosti získané důkladnou analýzou aktuálních trendů a postojů. Lidé, kteří nemají dostatečný duchovní výcvik, nebo ti, kdož se nedokáží vymanit ze způsobu myšlení zbylého "stáda", jsou slibnými kandidáty stávat se opakovaně obětí těchto druhů narušování mysli až do bodu, kdy přijímají názory jiných za své vlastní. Když budujeme svou duchovní sílu a více chápeme, kdo ve skutečnosti jsme, začneme být vůči takovému narušování chráněni


Záměrné vytváření problémů

Je nějaký lepší způsob, jak upevnit svojí moc, než tajně vytvořit zdánlivě nepřekonatelné problémy, a poté, v reakci na žádost veřejnosti, přijmout radikální opatření v zájmu jejich vyřešení? Toto je jedna z technik, které negativní síly používají s naprostou podporou a souhlasem obyvatelstva pro udržování a zvyšování své nadvlády. Na základě tajných mezivládních úmluv, mohou například velké korporace promyšleně zlikvidovat zemědělskou soběstačnost v nějakém regionu a poté tam zbylým rolníkům prodávat semena a zemědělské zboží - čímž rozšiřují svou centralizovanou vládu.

Války jsou zahajovány a pak ukončovány tím, že je nastolen nestabilní mír kontrolovaný "mírovými jednotkami" Vzplanutí násilných činů páchaných pomocí střelných zbraní ve Spojených státech donutilo veřejnost, aby hlasitě volala po "regulaci střelných zbraní" Tyto postupy jsou ještě daleko rafinovanější, vzhledem k tomu, že nakrmení světových hladovějících, zachování míru, či kontrola násilí jsou sami o sobě chvályhodnými cíli. Tímto způsobem, tajné síly vždycky vystupují tak, aby to vypadalo, že jsou našimi přáteli, zatímco ve skutečnosti nedělají nic jiného než podvody a nemorálnosti, které je vyzvednou k moci.



Vlastnosti duchovního bojovníka

Duchovní boj

Když některé mírumilovné a jemné duše poprvé slyší o duchovním bojování, bývají tímto pojmem odrazeny. Toto slovní spojení se jim zdá být neslučitelné. Může být pravý spiritualista násilný? V doslovném překladu je duchovní boj násilný málokdy, avšak spiritualisté se musejí vědomě bránit agresivním útokům a skrytému ovlivňování, jež mají za cíl pokřivit jejich identitu. Opravdový spiritualista musí bojovat jen proto, aby unikl zničujícímu pohlcení lavinou neustále vzrůstající bezbožnosti a materialismu, jež rychle zaplavují svět. Skuteční spiritualisté se proto musí zapojit do bitvy, jinak bude svět okraden o naše duchovní dědictví.

Naše pravá identita spočívá v tom, že jsme věčné bytosti a důležité je, abychom jako věčné bytosti přemýšleli a jednali. Musíme mít na paměti, že každá osoba hraje svoji roli v celkové energii této planety. Můžeme si tedy zvolit, že uděláme něco pozitivního a nějakým podstatným způsobem svět změníme, anebo můžeme nečinně přihlížet a čekat, zatímco se pomalu staneme produktem narůstající agresivity a hrubosti tohoto hmotného světa.

Abychom žili skutečně nenásilný život, musíme pochopit a vstřebat typické znaky duchovního bojovníka prostřednictvím studia a úsilí v duchovní praxi. Naším cílem je předat vám nástroje, které potřebujete pro přípravu na 21. století. Pokud se domníváte, že jsou tyto pomůcky pro vás vhodné, pak je využijte. Máte-li pocit, že pro vás nejsou nevšímejte si jich, však uvědomte si však prosím, že lidstvo je ve svízelné situaci.

Musíme pochopit, že jsme ve stavu podobném válce a naučit se jakým způsobem se bránit.Musíme znát jak zlepšit svou odolnost a jak se potýkat s každodenními negativními vlivy věku Kali, jinak začneme být náchylní ke snadnému podléhání útokům systému materialistů.

Jestliže jste připraveni spojit všechny oblasti svého vědění do jediné síly v zájmu spravedlnosti, pak jste vyslyšeli výzvu k boji. Pokud zatím nejste hotovi nést pochodeň duchovního bojovníka na plný úvazek, přejeme vám úspěch ve všech vašich soubojích a vězte, že znalost nástrojů, které vám předáváme, vám i tak přinese velký užitek.



Kontrolní seznam duchovního bojovníka

Následující soupis považujte za svůj služební kontrolní seznam a bez něj nevycházejte z domu. Tento přehled slouží jako výčet vlastností o něž by jste měli usilovat a jako ukazatel pro zjišťování vašeho pokroku. Využijte jej k určení pozice na které se nacházíte ve svém duchovním boji. Každé položce věnujte důkladnou pozornost a čestně zhodnoťte, zda jste ji zvládli. Zatímco se naší planety postupně zmocňují negativní síly, ostražité uplatňování duchovního způsobu boje, se může osvědčit coby naše skutečné záchranné lano. Každý z těchto bodů je pro úspěch vašeho úsilí zásadně důležitý, neberte tedy prosím tento seznam na lehkou váhu, neboť jako v každém boji, neozbrojeného bojovníka čeká zkáza. Po úvodním vyjmenování se budeme věnovat každé položce zvláště.

1.Ovládání smyslů a mysli

2.Pokora

3.Odvaha

4.Pravdivost

5.Soucit a skromnost

6.Nezájem o materiální zisky

7.Žádné plýtvání časem

8.Trpělivost a nesobeckost

9.Pevná víra

10.Vytrvalost

11.Zvídavost a nadšení učit se a rozvíjet

12. Odevzdání se Boží vůli






Ovládání smyslů a mysli

Prvním nástrojem pro dosažení pokroku v životě, je ovládání smyslů a mysli. Aby duchovní bojovník získal převahu, potřebuje mít mysl pod kontrolou. Jestliže je naše mysl rozptýlená, přechází od jedné filozofie ke druhé, od jednoho náboženství k druhému, od jedné práce k druhé, od jednoho partnera k druhému, pak se nad sebou musíme zamyslet. Je třeba provést sebeanalýzu, abychom zjistili, kde jsou naše slabé stránky, neboť v těchto oblastech kde jsme slabí budeme podrobování zkouškám nejvíce. Usměrnění mysli a smyslů redukuje oblasti, v nichž můžeme být napadeni.

Mysl je nesmírně mocná a může být naším největším přítelem, dokáže však být i naším největším nepřítelem. Rčení "nezaměstnaná mysl je ďáblovou dílnou" je pravdivé. Naopak aktivní, progresivní, oddaná mysl je místem, kam Pán může zaměřit své poselství. Pán v srdci, pouze vyčkává, aby se mohl projevit, ale mysl dokáže tento projev blokovat. Duchovní bojovníci nechávají vědomě otevřít dveře své mysli, jež umožní Pánu aby skrze ně konal.

Mysl má svůj přirozený, původní předmět pozornosti, stejně jako je včela přirozeně přitahována k nektaru a nejdůležitějším a nejpřirozenějším účelem mysli je rozjímání o Bohu, o našem Otci, matce a službě jim. V tomto světe je však bohužel tato původní funkce mysli ztracena a odvedena rozptýlením hmotného světa, který však jen slibuje štěstí. Proto se mu říká svět máyi, iluze. Mysl podmíněna hmotou je jako stroj, který je omezeně naprogramován k reakcím na události ve svém okolí. Stejně jako každý jiný stroj, který porovnává svůj naprogramovaný úkol s vnějšími situacemi, se bude mysl stavět proti podnětům, jež jsou mimo rámec jejího programu, tudíž bezprostředního uvědomování. Mysl má mnoho záškodnických vlastností a bude se pokoušet racionalizovat, argumentovat a stavět bariéry, aby zjistila, že žádná vyšší vesmírná poselství neproniknou k duši. Naše takto podmíněná a omezená mysl nemá v oblibě změny a má velký strach, abychom se jí nezřekli. Proto mysl nechce, aby duše měla navrch.

Duchovní bojovníci proto musejí nejprve zjistit, jaké má jejich mysl návyky a určit zda jedná jako přítel, či nepřítel. Objevíte-li, že jedná jako nepřítel, tak jako je tomu u většiny lidí, nenechte se tím prosím odradit. Raději začněte pracovat na tom, aby jste svojí mysl, jemně přiměli k tomu, aby si uvědomila, že její podmíněné sklony nepřinášejí žádné skutečné uspokojení a vysvětlete jí na základě duchovní inteligence, že opravdový mír, soulad a vyrovnanost vzejde ze součinnosti s Bohem, s touto prvořadou záležitostí duše.

Vedle tohoto vnitřního dialogu se sebou samým pomozte své mysli, aby si zvykala na to, že není tím, kdo velí. Tolik lidí je v této době pod diktaturou svých smyslů, tolik lidí tráví své životy v honičce za věcmi, jež nejsou skutečné - ztratí se nebo se rozpadnou. Je snadné se zaplést ve schématech tohoto štěstí slibujícího matrixu. Život většiny lidí se točí pouze kolem jezení, sexu, spaní a ochrany toho všeho. Však to je vědomí zvířecí, nikoliv duše. A my jsme dokonalé duchovní bytosti. Proto abychom byli skutečně naplněni, potřebujeme rozvíjet své ušlechtilejší schopnosti a prožívat vznešenou extázi, na kterou má každá bytost právo. Ovládnutím smyslů a usměrněním mysli položíme základy k tomuto vyššímu stavu existence, v opačném případě se dopouštíme násilí sami na sobě a nemůžeme nijak pomoci ani ostatním.

K tomu abychom se dokázali vymanit se zvířecí úrovně vědomí a jít výše je třeba vyvinout postoj důrazu a statečnosti a více se už nepoddávat čemukoliv k čemu se naše smysly mají tendenci připoutávat. Teprve poté můžeme mít vlastní život ve svých vlastních rukou. Do té doby jsou v rukou našich smyslů a následující karmy. Však v okamžiku, kdy se přiblížíme k vyššímu vědomí, obdržíme pomoc.

Prvním krokem k ovládání našich smyslů a mysli je zamyslet se nad kvalitou společnosti, se kterou se sdružujeme. Podívejte se blíže na lidi s nimiž trávíte svůj čas. Usnadňují vám podléhání smyslovým žádostem, nebo vás dokonce povzbuzují abychom se řídili výhradně svými pudy, podpoření teorií pana Darwina, že jsme ze zvířat tudíž zvířata? Další úsloví, že "člověka poznáš podle toho s kým se sdružuje", je také velmi pravdivé.

Coby duchovní bojovníci musíme buďto pozvednou vědomí lidí se kterými se sdružujeme anebo se poohlédnout po takových lidech, kteří oceňují vědomí Boha a duchovní rozměr života stejně jako my. Je-li člověk alkoholikem, měl by se vyhýbat takovým lidem a prostředí kde se alkohol nachází. Tento postup každému přijde rozumný a je stejný i pokud jde o duchovní záležitosti. Jestliže nechcete žít život, v němž jsou na prvním místě žádosti vašich smyslů, pak není moudré trávit svůj čas s lidmi, kteří se ničemu jinému než uspokojování smyslů a plánováním toho jak toho docílit nezaobírají.

To neznamená, že se máte stát elitářem a zpřetrhat veškeré vazby s rodinou a přáteli. Navrhujeme vám pouze, aby jste se blíže podívali na své svazky s lidmi, se kterými se sdružujete. Pokud vás udržují uzavřené v nižším vědomí, je třeba tyto vztahy seriózně přehodnotit. Zatímco pokračujete v povznášení svého vědomí, tito lidé si budou muset sami vybrat zda také pozvednou své vědomí, nebo se od vás odcizí. To se stane přirozeně. Druhým způsobem v usměrnění mysli a smyslů je poskytnutí alternativ. Jestliže například někdo přestane kouřit, je pro něj obvykle nejlepší najít si za to nějakou náhradu. Když někteří lidé dostanou chuť na cigaretu, vezmou si žvýkačku, někdo jde běhat, dělají cokoliv, co u nich funguje nejlépe, dokud nedospějí do stádia, kdy pouhé pomyšlení na cigaretu vzbuzuje odpor.

Takovýmto způsobem musí duchovní bojovník přistupovat k usměrnění svých smyslů. Nesnažte se pouze přestat se všemi věcmi, u kterých zjišťujete, že vás fyzicky, mentálně či duchovně poškozují. Potřebujete pro tyto věci najít alternativy. Pokud například trávíte volný čas se skupinou přátel a uvědomíte si, že se pouze otupují omamnými látkami a odrazují vás od ušlechtilejších záležitostí, neznamená to, že je máte vyloučit ze svého života a stát se samotářem. Najděte si nové přátele, navštěvujte duchovní komunity a vnořte se do vyšších přátelských vztahů. Vyhledávejte takové lidi, co mají stejnou oblast zájmů a podobné cíle, jako máte vy.

Posledním krokem je být zodpovědný ke svému pravému já. Prozkoumejte, jestli jsou pro vaše duchovní já destruktivní vaše vlastní činy. Uvědomte si, na co myslíte, co říkáte, co děláte, jak na sebe vzájemně působíte s lidmi, jak se sami chováte. Neustále vyhodnocujte kde se na své duchovní cestě nacházíte a kam se chcete dostat. Kvalita vašich myšlenek a životního stylu ovlivní to, jak účinný bude útok narušitele.

Jsou-li naše myšlenky vyššího kalibru a my můžeme s láskou přemýšlet dokonce i o nepřátelích, pak se staneme pevností a nikdo nenajde způsob jak se vetřít dovnitř. Naše usměrňování zajistí rovněž ochranu před naším vnitřním nepřítelem, kterého jsem již rozpoznali ve své hmotně podmíněné mysli. Usměrnění nám umožní vytrvat v dobrých i špatných časech a dovolí nám téměř samovolně dělat to, co je třeba. Snažte se prosím organizovat svůj život tak, aby byl jednodušší, usměrněný a podporovaný vyšším vědomím. To vás posílí na vaší duchovní cestě.




Pokora

Druhým nástrojem je pokora. V této době pokládají lidé pokoru za známku slabosti, skutečnost je však taková, že pokora je mocnou zbraní. Společnost považuje pokoru za postoj přemoženého vůči tomu, kdo jej přemohl, místo toho aby ji viděla jako postoj síly. Musíme tedy pravou sílu pokory znovu objevit. V Bibli stojí, že ti kdo jsou čistého srdce. spatří Boha, a že ti kdo jsou mírní, převezmou zemi. To je pravý opak názoru dnešní společnosti, která pokládá mírného člověka za někoho kdo je využíván, vykořisťován a popírá sám sebe, jelikož si neprosazuje svou věc. Bible zdůrazňuje, že zvítězí mírní lidé. Neříká se hloupí nebo naivní, ale mírní. V mírnosti, či pokoře je síla soustředění a jistá myšlenka poslání či záměru. Uskutečňujeme toto poslání či záměr s odhodláním - bez ega, bez rozptylování, bez jakéhokoliv vyvádění z míry.

Osobu s nadměrným egem rozrušuje v jeho okolí příliš mnoho věcí. Něco v okolním prostředí přivodí stav nerovnováhy a takový člověk bude mít pocit, že musí jednat, aby dal situaci do pořádku. Někdy je třeba jednat, ale jde o naši přehnanou připoutanost k tomu věci okamžitě zachraňovat bez vědomí vyššího záměru Prozřetelnosti, jelikož v ten víru nemáme, tudíž vše a zásadně musíme dělat sami. Tímto způsobem vyčerpáváme příliš mnoho energie a je to způsobeno právě nedostatkem pokory vůči Nejvyššímu. Výsledek takového postoje jsou nepřiměřené a nepatřičné reakce na situace kolem nás. Toto jsou věci, o kterých se snadno hovoří, může být však těžké je změnit, neboť jsme v dnešní době udržováni v takovém stavu, abychom rychle reagovali na cokoliv, co někdo řekne nebo udělá. Promítněte si na chvilku znovu váš uplynulý týden. Kolikrát jste přehnaně reagovali na nějaké okolnosti nebo se dostali do konfliktu, který vás snížil na úroveň té druhé osoby anebo jste někomu dovolili, aby vás vtáhl do situace, v níž jste nechtěli hrát žádnou roli? Často se necháváme pohltit nějakým problémem, jen abychom si později uvědomili, že jsem tím jen promarnili příliš mnoho svého drahocenného času.

Duchovní bojovník nikdy nereaguje na slávu, úspěch anebo postavení a vždy se zajímá o nejvyšší blaho každé osoby. Pokora znamená uvědomit si, že je zde toho tolik co neznáme, tolik toho co se ještě musíme naučit, chápat. že máme jakousi ušlechtilejší část sebe sama a dychtit abychom tuto část plně probudili.

Pokora znamená vědět, že jsme služebníky Nejvyššího, dětmi Boha. Slovo služebník nemá nikdo příliš rád, však taková je naše dharma, je to naše přirozenost, neustále někomu sloužíme a i pokud si myslíme že ne, i tehdy sloužíme svým smyslům, svému břichu, jazyku, genitálií, atd. Jde jen o to, že taková služba nám blaženost ani klid mysli nepřinese, jelikož se vztahuje k tělu, naší nepravé identitě, nikoliv k duši. Pokud nebudeme jako dítě, které neustále volá po otci a matce a nebudeme na nich plně závislí, nemůžeme uvidět a ani vstoupit do Božího království, zůstane nám uzavřeno, abychom mohli my sami hrát hru na Boha. Děti jsou vždy závislé na skutečnosti, že jejich veškeré blaho mají pod kontrolou jejich rodiče, toto je pokora, což znamená pochopit, kdo skutečně vládne a být na tomto vládci závislý. Jako jednotlivci musíme ustoupit stranou a být na Pánu závislí. Toto dobrovolné odevzdání se Nejvyšší Osobnosti však vyžaduje obrovskou víru a následující nástroj pomáhá toto odevzdání zrealizovat.




Odvaha

Třetím nástrojem je odvaha. Duchovní bojovník je přirozeně nebojácný. Nadarmo se taktéž neříká že odvážnému štěstí přeje. Na druhou stranu duchovní svět je otevřen pouze pro odvážné. Je třeba nervózně přešlapovat, když nás podporuje Nejvyšší moc? Jak můžeme být zastrašeni, když máme skutečně duchovní původ? Když si tyto věci uvědomíme, nejsou tu žádné důvody, abychom se přidržovali nejrůznějších berliček. Pocity nejistoty jsou neopodstatněné. Duchovní bojovník je schopen jednat s opravdovou odvahou díky vlastním realizacím a neustálému potvrzování trojí ověřovací soustavy duchovních učitelů, světců a posvátných textů. Díky tomuto systému nedochází k nejasnostem či nedorozuměním. Máme jistotu, že duchovní program, který jsme si zvolili je platný, neboť si můžeme slova našich duchovních učitelů nebo proroků pověřit pomocí prastarých posvátných písem a naši učitelé jsou schopni přesně tlumočit a předávat původní poselství tak, aby byl jeho význam zachován a užitečný pro lidstvo dnešního času.

Jestliže tedy něco není v souladu s tímto systémem, pak se duchovní bojovník bude snažit zjistit povahu zkreslení či odchylky a uvědomovat si, že je to známkou nějaké nepříznivé infiltrace. Očekáváme přesnost v materiálních záležitostech, není tedy důvod nevyžadovat stejnou úroveň preciznosti v otázkách duchovnosti. Když má například někdo zápal plic nebo žloutenku, jsou zde jisté zřetelné symptomy, které lékaři umožní stanovit diagnozu. Dobrý lékař dovede vyhodnotit vaše příznaky a přesně vám sdělí jakou nemocí trpíte, jaký je váš zdravotní stav a jakou léčbu je třeba zvolit. V tomto hmotném světě si často vyhrazujeme přísné pečlivé zkoumání pouze pro materiální subjekty, avšak své duchovní závěry zakládáme často pouze na pocitech, něčích nepodložených názorech a emocích.

Pokud například při výběru své duchovní cesty vycházíme v první řadě z toho, jak díky ní potěšíme své smysly například jak moc se nám líbí způsob zpěvu sboru v kostele, nebo jaké charisma a příjemný hlas má tamten člověk, bez realizovaného poznání, může tento sentiment vést k našemu velkému zklamání. V okamžiku kdy se pevně rozhodneme pro duchovní způsob života, přijde odpoutanost od materiálního věcí, která není lhostejností, však věci zde se nás méně dotýkají a proto rozličné situace také dokážeme mnohem lépe zvládat. Budeme se zde stávat více a více Pánovými posly a poznání ke konkrétním situacím bude přicházet automaticky zevnitř. Nikoliv z naší omezené materiální, ale z už transformované duchovní mysli, která tímto způsobem bude jednat jako náš největší přítel a spojenec. V tomto stavu neexistuje strach z čehokoliv a teprve až v tomto momentě nás Pán může začít používat jako svůj nástroj na sto procent. Do té doby budeme podléhat čistě mechanismu zákona karmy. Za odměnu budeme potom sdílet mnohé výhody a rozličné zážitky z této transcendentální úrovně žití. 




Pravdivost

Čtvrtým nástrojem duchovního bojovníka je pravdivost. Měli bychom být tak pevní a stálí ve své realizaci Nejvyššího a v naší lásce a soucitu s ostatními, že dokážeme říkat pravdu dokonce i nepříteli. Duchovnost je sféra sama o sobě a spiritualista funguje podle jiných principů než materialista.

Vezměme si kupříkladu zákon duchovní matematiky. Toto pravidlo nám říká, že čím více dáváme, tím více dostaneme. Místo toho, abychom vyčerpali svou zásobu duchovních zásluh, jestliže rozdáváme své duchovní myšlenky a skutky, ve skutečnosti svou zásobu zvyšujeme a toto zvláště platí pro sladění se s pravdou. Čím více pravdivě hovoříme, jednáme a žijeme, tím více pravda prostupuje naší existencí. Neměli bychom se při předávání pravdy chovat pokrytecky či nedůstojně. Měli bychom se rovněž snažit podávat pravdu takovým způsobem, který povznese kohokoliv, kdo jí uslyší. Toto je skutečný boj, protože jakmile se snížíme na úroveň někoho jiného, necháváme se porazit.  Když se zapojíme do duchovního zápasu, neusilujeme pouze o to abychom se nestali obětí, ale chceme také udělat něco, co pomůže povznést ostatní. Takto má více duší příležitost osvobodit se a postoupit dál.

Světové společnenství je kriticky vyčerpáno v oblasti moudrosti. Jeden z důvodů je že lidé nesoupeří se smyslem pro čest či úctu k sobě samotným ani ke svým oponentům a protivníkům. Neustále se při zápasu podvádějí, ať už se jedná o mentální či materiální arénu. Nemnoho lidí bojuje poctivě a když už někdo někoho přemůže čestně, poražená strana chce podplatit soudce, zpochybnit rozhodnutí nebo zdiskreditovat  či dokonce dehonestovat oponenta.

Tento způsob chování omezuje kolektivní zásobu vědění a respektu. Místo toho abychom si navzájem vyměňovali techniky a moudrost, stali jsme se malichernými a nemáme sebemenší výčitky svědomí, čímž způsobujeme celkovou stagnaci světového rozvoje, což je velmi politováníhodné. Nejlepší protilátkou na tento problém je pravdivost spojená s pokorou. Měli bychom skutečně uznat porážku pokud jsme poraženi, chybu pokud se jí dopustíme a dále na sobě svědomitě pracovat abychom se změnili k lepšímu.

Měli bychom připisovat zásluhy tomu komu náleží a upřímně se za všech okolností snažit pomáhat ostatním. To obnoví na planetě energii pravdy a následně vytvoří prostředí vzájemné důvěry a lidského pokroku. Následující nástroj je důležitý pro rozvoj tohoto postoje opravdového pomáhání ostatním.



Soucit a skromnost

Pátým nástrojem je soucit a skromnost. Neustálé očekávání pochvalného poplácání po zádech a vyhledávání výhradně  lidí, kteří nás mají rádi, zastíní naší starost o to co je správné a důležité a způsobí, že ztratíme své vznešenější zásady. Je lepší jednat správně, než být obdivován. Jestliže máme opravdovou lásku, pak neježe se budeme pro druhé obětovat, ale obětování pro někoho koho skutečně milujeme se stane radostí. Mělo by nám přinášet potěšení, že dáváme sami sebe, abychom udělali něco pěkného pro toho, koho máme rádi. Duchovní bojovník přijímá tento postoj nesobecké lásky a rozšiřuje pole své náklonosti na všechny jedince. Duchovní bojovník zaujímá stanovisko milujícího soucitu vůči všem a je doslova připraven trpět za ostatní.

Tuto náladu krásně ilustruje jeden příběh z védských písem. Pojednává o mladém zbožném člověku jménem Rámanudžáčárja, jenž byl žákem významného mystického učitele. Jelikož byl učitel spokojen s jeho pokrokem, předal mu jednoho dne zvláštní mantru, o které tvrdil, že je neobyčejně mocná. Pak učitel zdůraznil, že má zůstat tato mantra za každou cenu tajná a nemá se nikomu předávat. Když se ho žák zeptal proč, bylo mu vysvětleno, že tato posvátná zvuková vibrace má schopnost každého kdo jí vysloví okamžitě vysvobodit z tohoto materiálního světa, její zneužití však nese následky.

Rámanaudžáčárja svému duchovnímu učiteli poděkoval, chvilku nad tou situací přemýšlel a poté se rozběhl k nejvyšší budově a z jejího vrcholu začal z plných plic křičet tuto mantru. Učitel slyšel jeho volání, přišel k němu  a ostře jej pokáral. "Ty hlupáku! Dal jsem ti tuto tajnou mantru, která má být šířena diskrétně a ty jí vykřikuješ tak, aby jí slyšeli všechny druhy nekvalifikovaných lidí.

Učitel očekával, že žák obvinění odmítne nebo že se omluví, ale místo toho odpověděl:" řekl jste, že každý kdo použije tuto mantru může získat vědomí Boha. Viděl jsem ve městě všechny druhy lidí, kteří trpí kvůli nedostatku poznání a proto jsem se rozhodl, že jim předám klíč k vysvobození. Jestliže mám být za tento čin potrestán, nechte mě hned jít do pekla, Jsem za ně připraven trpět, aby všichni mohli být vysvobozeni."

Toto je duchovní boj. Pochopitelně asi nejsme tak kvalifikovaní jako byli lidé v té době. Jestliže je však člověk připraven přestát všechny druhy strádání, aby udržel mysl, tělo a duši zaměřené na boj, bez ohledu na jakákoliv pokušení, úzkosti a emoce, které pravděpodobně vyvstanou, pak se kvalifikoval pro pokročilí duchovní boj. Duchovní bojovník soustřeďuje svou pozornost na myšlenku, že není přehnané žádat o cokoliv, co je zapotřebí k úspěšnému pozvednutí vědomí lidí. S ohledem na to, že je možné odhalit existenci konečného osvobození a nemotivované duchovní služby Pánu, není nikdy taková žádost přehnaná.

Toto byl postoj Ježíše i mnoha světců a učitelů, kteří byli skutečně odhodlání převzít kolektivní všeobecnou karmu obyvatelstva, aby tak těmto duším ulehčili od břemene, jež jim bránilo k zahájení jejich duchovního hledání. Takovýto bojovník je generálem. V takových situacích je Pán natolik spokojen s jejich činy, že nejen pomáhá duším, které se s ním snaží spojit, ale také tyto generály více posiluje, aby byli schopni reprezentovat vyšší realitu.

Láska je tou největší zbraní - jejími největšími nepřáteli jsou chtíč a nenasytnost. Máme-li náležitou lásku a soucit, nebudou nás tyto věci rozptylovat. Pokud budeme skutečně milujícími bytostmi, pak naše láska uhasí všechny nepříznivé a nepřirozené věci, neboť budeme vibrovat intenzivní energií. Jestliže jsme nositelem takto posílené lásky, pak se k nám na této úrovni každý musí připojit nebo od nás utéci. Pak se staneme vzorem pro druhé, aby viděli čeho lze duchovním životem dosáhnout.





Nezájem o materiální zisky

Šestým nástrojem je nezájem o materiální zisky. Nemůžeme se stát vědomími si Boha, pokud

si myslíme, že hmota je vše co existuje. Dokud bereme život jako proces manipulace s různými lidmi a materiálními elementy, budeme nadále otroky hmoty. Budeme pokračovat v připravování plánů a uspořádávání věcí, jež nám pomohou poskytnout přechodnou úlevu, ale s jistotou nás později přivedou  k ještě většímu pocitu marnosti. Musíme pochopit, že toho, co nás čeká mimo úroveň materiálna, je mnohem více. Z tohoto důvodu Pán někdy připraví upřímnému spiritualistovi určité nezdary. Může pro nás být požehnáním hmotně zbankrotovat. Hmotný bankrot je něco jiného než finanční bankrot. Člověk může mít bohatství a slávu, ale přesto se bude cítit na dně. Tento pocit prázdnoty bývá někdy právě tím strádáním jež potřebujeme, abychom se přeorientovali z oblasti dočasných věcí do oblasti vznešenější sféry.

Potřebujeme dosáhnout realizace prázdnoty z života co se den a den opakuje, neboť jsme li ustáleni v každodennosti, je to známkou toho, že jsme vězni a těmi i nadále zůstaneme. Jestliže už více nepociťujeme uspokojení z všednosti, pak se nacházíme v tom pravém postavení, abychom se osvobodili z vězení hmotného světa. A navíc, pokud na této cestě vytrváme, vesmír našemu růstu vědomí vyjde vstříc a zajistí nám pěšinku, která povede  k ještě většímu množství naplnění a nakonec nám poskytne širokou ulici pro vstup do duchovní dimenze existence.

Naše současné myšlenky a jednání vytvářejí naši budoucnost. Udržujeme-li své touhy a činnosti v naprostém souladu s atmosférou materiální kultury, budeme se nevědomky v mírně se lišících tělech a za mírně odlišných okolností opakovaně vracet do hmotného světa. Osoba jenž si zachovává zločinecký způsob myšlení a opakovaně se uchyluje ke zločineckému chování, bude stále  znova a znova uvězňována zákony materiální přírody. Na druhou stranu vězeň, který své smýšlení a činnosti upřímně změnil, se stane způsobilým k podmínečnému propuštění a nakonec získání úplné svobody. Jsme-li přespříliš spokojení s vězeňským způsobem života, nebudeme mít patřičné pohnutky pracovat na své úniku ke svobodě.




Žádné plýtvání časem

Sedmým nástrojem je pochopení toho, že není času nazbyt. Duchovní bojovník využívá čas, který mu byl dán, jak nejlépe to jde, neboť si uvědomuje, že mnoho bojů v minulosti bylo prohráno kvůli váhání a nedostatečné citlivosti vůči skutečnosti, že potenciál každého okamžiku musí být maximálně využit. Ostražitý bojovník bere vážně každou chvíli svého života. Musíme uplatňovat strategii, která zasadí nepříteli ten nejtěžší úder v co nejkratším možném čase. To přinese šance na zničení protivníka a vyvolání skutečně pozitivních změn v tomto světě. 

Abychom si skutečně uvědomili, jak závažná doba je, musíme nejprve pochopit, že není zdravé přemýšlet o čase jako o našem vlastním. Čas je Boha. Co to znamená? Pokud něco náleží někomu koho milujete a máte o něj zájem nebo koho si vážíte, dbáte mnohem více jak s touto věcí nakládáte, než kdyby patřila vám. Náš čas náleží Bohu, on jej poskytl a my jsme jemu zodpovědni za to, jak tento čas strávíme.

Součástí naší odpovědnosti Bohu za to jak nakládáme s časem, je také naše zodpovědnost lidstvu. Duchovní bojovníci mají zájem na povznesení všech lidí, musíme tedy mít rovněž  na paměti, že náš čas patří také lidem v našem okolí. Ve své občasné korespondenci a v rámci konzultací s různými vedoucími osobnostmi a diplomaty je často upozorňujeme, že vůdce jež špatně využije jednu hodinu, ji musí vynásobit počtem všech svých voličů, protože to je ve skutečnosti jejich čas. On je zástupcem všech lidí. Proto pokud má ve své zemi 5 milionů lidí promarnil 5 milionů hodin. Jestliže pečujete o svojí rodinu, kancelář, kolektiv nebo komunitu, pak jakýkoliv nevyužitý čas, představuje množství času odpovídající úrovni vaší zodpovědnosti.

Zdatný duchovní bojovník si uvědomuje důležitost moudrého využívání času. Musíme pamatovat na to, že každé setkání, každý okamžik, je příležitostí být sám povznesen nebo povznést někoho jiného. Každá chvíle je příkladem duchovnosti. Každý okamžik je šancí naučit se něco nového nebo ještě dále rozvinout to, co jsme se již naučili. Každá chvíle má svůj účel a duchovní bojovník bude každým okamžikem pracovat pro Nejvyššího Pána, který nám tyto chvíle poskytl, abychom se mohli k Němu stále více přibližovat.




Trpělivost a nesobeckost

Osmým nástrojem je být trpělivý a nesobecký. Ve skutečnosti musíme kombinovat trpělivost s netrpělivostí. Trpělivost může být pro duchovní život škodlivá, zároveň je pro něj však i důležitá.  Na první pohled toto vypadá samozřejmě jako rozpor.

První věc je, že  v žádném případě si nesmíme příliš libovat  v trpělivosti, neboť je nutné si uvědomit, že se nacházíme v době ohrožení a účastníme se krizové mise. Jsme ve válce! Je proto třeba porozumět, že ať bude zapotřebí k tomu abychom se stali vědomými si Boha cokoliv, tak to chceme a potřebujeme mít okamžitě. Když máme netrpělivou touhu být si vědomými Boha, budeme proto vždy pamatovat na to, že není čas být nedbalí či apatičtí.

Současně je však důležitá trpělivost. Jak se říká, tak trpělivost růže přináší, protože ačkoliv potřebujeme určitou míru horlivosti a touhy stát se vědomými Boha hned, musíme chápat, že toho nejsme v našem současném stavu povětšinou schopni. Je k tomu třeba určité úsilí, čas a boží požehnání. Úspěšné provádění činností v rámci rozvoje vědomí Boha je tudíž proces, který vyžaduje trpělivost a důvěru. Čerstvě provdaná dívka přirozeně od svého manžela očekává potomky, ale nemůže čekat, že je bude mít okamžitě po svatbě. Jakmile se vdá, může se samozřejmě o dítě pokusit, ale musí se odevzdat svému manželovi s důvěrou, že se její dítě za určitou dobu vyvine a narodí. Odevzdání se v oddané službě podobně znamená, že člověk musí nabýt důvěry. Z toho důvodu musíme být připraveni se podvolit jakémukoliv plánu a rozvrhu, jaký pro nás Pán má. Nemůžeme  čekat, že pokud zůstaneme ve svém zajetém dosavadním postoji a způsobu myšlení, něco se v našem životě výrazně změní k lepšímu. Proto je třeba zapotřebí dosáhnout té úrovně, že si budeme umět schopni říct, "Děj se vůle Boží", že si budeme schopni říct: " Tato mysl, inteligence, tyto smysly a tato vůle jedná v Tvém zájmu můj Pane." Když této úrovně dosáhneme a budeme upřímní, pak budeme skutečně posíleni.

Jestliže jsme tedy skutečně místo svých sobeckých zájmů učinili svou prioritou Pánovu vůli, budeme okamžitě pod vyšší ochranou. Posvátná písma uvádějí, že nemáme od Pána nic materiálního žádat a že máme Boha, jenž je naším Otcem i Matkou, celou svojí bytostí milovat. Když si vezmeme toto doporučení k srdci, navážeme s Pánem úžasné mystické spojení.

O tento stav musíme usilovat, ale nebude to vůbec snadné. Duchovní život není procházka růžovou zahradou. Naopak, je plný výzev, zkoušek a vnitřních bojů na které musíme být připraveni a nesmíme být v tomto ohledu nijak sentimentální, proto je důležité kombinovat trpělivost a netrpělivost s nesobeckým postojem.







Pevná víra

Devátým nástrojem je mít pevnou víru. Víry je zapotřebí mít ve všem. Nejde vůbec o to jestli se považujeme za katolíky, presbytariány, episkopalisty, muslimy či buddhisty, týká se to toho, jak moc následujeme doporučení Pána a kolik máme tudíž víry v Jeho ničím neomezenou a svrchovanou moc.

Toto hezky vykresluje jeden příběh o bráhmanovi(védský duchovní), ševci a mystickém mudrci. Tento mudrc měl schopnost pohybovat se mezi vyššími říšemi a skutečně navštěvovat osobně Pána. Jednoho dne, kdy se světec opět chystal navštívit Pána, jej bráhmana i švec požádali, aby se jej zeptal, kolik času jim bude trvat než k němu dospějí. Když se tedy světec s Pánem setkal otázal se jej na tuto jejich otázku: Pán odvětil: "Tento bráhmana, který provádí veškeré doporučené rituály, odříkání a studium posvátných písem, bude žít v materiálním světě ještě mnoho životů než se ke mně připojí, ale ten prostý švec za mnou přijde už v příštím životě. Světec byl Pánovou odpovědí značně překvapen a požádal jej tudíž o hlubší vysvětlení. Pán mu odpověděl takto: " Když se tě ti dva zeptají, co jsem dělal, řekni jim, že jsem právě provlékal slona uchem jehly. Mou odpověď pochopíš jakmile uslyšíš jejich reakci. Když se tedy světec vrátil zpět na Zemi, potkal se nejprve s bráhmanem  a řekl mu, že mu Pán sdělil, že zde bude žít ještě mnoho životů. Bráhmanu to šokovalo a prohlásil, že je to nesmysl, že dělal vše v souladu s morálkou a etiketou a že to každý přece ví. Proto začal pochybovat o tom,  že tam světec skutečně byl a zeptal se jej. Co dělal zrovna Pán když jej navštívil a mudrc mu odpověděl, že zrovna provléká slona uchem jehly. Bráhmana se rozesmál nazval světce lhářem s tím, že to není možné, tudíž se tedy podle něj ani s Pánem doopravdy nesetkal. Poté mudrc navštívil ševce a pověděl mu, že on k Němu přijde již ve svém příštím životě. Švec tuto zprávu s vděčností přijal a zeptal se taktéž co dělá jeho Pán.. Mudrc odpověděl stejně jako bráhmanovi, ale švec tuto odpověď narozdíl od bráhmany bez problémů přijal. Mudrce to maličko zmátlo a otázal se jej proto, jestli doopravdy věří tomu, že Pán provléká slona uchem jehly. Švec na to odvětil, že může-li Pán vzít nepatrné semínko a zařídit, aby z něj vyrostl obrovský strom, proč by pro něj tedy měl být problém učinit další takové neobyčejné věci.

Ševcova víra nebyla založena na rituálech, těchto druhořadých vnějších věcech, či na tom za koho se považoval v tomto životě, ale na prosté skutečnosti, že si uvědomoval Pánovu ruku za vším, od těch nejjednodušších věcí až po ty nejsložitější. Mudrc poté pochopil, že švec má zrealizovanou hlubokou víru a skutečné duchovní vědomí. 

Potřebujeme tedy také získat tuto víru na základě vlastních realizací, která přichází skrze očištěnou mysl a k tomu nám výrazným způsobem vypomůže společnost těch, kteří tuto víru již mají rozvinutou. A jak jsme se z výše zmíněného příběhu dozvěděli, tak není vůbec žádným pravidlem, že to musí být zrovna charismatický, světově proslulý věhlasný guru, či veřejně známý mystik, ale může to být velmi skromný a nenápadný člověk do kterého bychom to vůbec nikdy neřekli.





Vytrvalost

Desátým nástrojem je vytrvalost. Pravý bojovník je neúnavný a je stále připraven pokračovat v boji. Musíme být ochotni ustavičně hodnotit sami sebe, přeskupovat a volit strategie, což nám pomůže posunout se přes to, co už může vypadat jako porážka.

Skutečnou zkouškou bojovníků je to, jak se zachovají, když utrží ránu. Opravdový duchovní bojovník se v reakci na prohru dá okamžitě dohromady. Než aby kapituloval, raději si ze střetnutí vezme ponaučení, vstřebá ho, vezme na vědomí a stane se díky té zkušenosti silnějším. V duchovním životě budou vždy přechodné překážky, ale skutečnou zkouškou je jak pokračujeme kupředu. Třeba že je duchovní boj zřídka snadnou cestou, radost a láska, kterou dostáváme, slouží jako proviant duchovního bojovníka. Kromě toho naše radost a láska vytváří pozitivní energii, která přináší radost a lásku a jestliže vytrváme, pak tento koloběh bude pokračovat a sílit.

V duchovním boji spočívá radost, neboť vytváří ohromnou vibraci očišťování. Musíme mít na paměti, že naše duchovní aktivity se nedotýkají pouze našeho vědomí, naší rodiny, či našeho blízkého okolí. Duchovní energie nesmírně mocným způsobem lidi povznáší a osvěžuje na úrovni celé společnosti. Musíme proto usilovat o to, abychom se stále pohybovali vpřed a nic nás nezdržovalo a abychom na bitevním poli v boji o pozvedání vědomí zůstali věrni Pánu.





Zvídavost a nadšení učit se a rozvíjet

Jedenáctým nástrojem je být zvídavý a nadšený v učení a růstu. Každý den musíme zahajovat se zvědavostí s jakými zkouškami se dnes setkáme, jakých ponaučení se nám dostane, s jakými životy se propojíme. Musíme každý den brát jako novou svěží zkušenost a další příležitost lépe sloužit Pánu.

Nemůžeme si myslet, že dnes budeme automaticky úspěšní, protože jsme byli úspěšní minulý týden. Tento způsob myšlení způsobí, že poklesne naše ostražitost a půjdeme do bitvy bez zbraní. Předchozí vítězství nás nepřenesou přes naše současné překážky. Bůh na naši vykonanou službu nezapomíná, nezapomínají na nás však ani naši nepřátelé. Zůstaneme-li otevření vůči útoku, budeme dozajista napadeni. Nejsnazší cestou jak s stát zranitelnými je nechat se ukolébat svými dřívějšími úspěchy a usnout na vavřínech.

Nesmíme zapomínat, že k opuštění hmotné věznice, je zapotřebí se neustále věnovat duchovnímu rozvoji. Pokud stále využíváme včerejší zbraně, včerejší realizace, včerejší techniky, včerejší uvažování, staneme se dnešními obětmi. Musíme každý den chápat jako jedinečný jak sloužit Vyšší Pravdě a urychlovat tak svůj růst.




Odevzdání se Boží vůli


Všechny předchozí nástroje pomáhají připravit duchovního bojovníka na tento esenciální krok, kde je odevzdání sebe sama vlastně vítězstvím, za předpokladu, že se odevzdáme Bohu. Nikoliv sektě, nikoliv církvi, nikoliv mezinárodní společnosti, nikoliv vlastní mysli, však Bohu, prostřednictvím pokynů pravého duchovního učitele. Když tímto způsobem klademe Boží vůli a zájmy před své vlastní, uvidíme úžasné výsledky.

Musíme si pouze pečlivě všímat toho, co nám Bůh sděluje a ukazuje. Pán je činný v našem srdci - to jen my jsme oslepení hmotnými obaly tohoto světa a často nevidíme pomoc, kterou nám On trvale nabízí skrze své uspořádání věcí kolem nás. Duchovní bojovníci si uvědomují, že je Pán vede a stále vyhledávají tuto pomoc a ponaučení, která si mají z věcí kolem vzít.

Když se upřímně snažíme žít duchovním životem a změnit se k lepšímu, Bůh nám to desetinásobně oplatí. Často, když se snažíme najít řešení nějakého zvláštního problému, či nás sužují určité potíže, Pán zařídí, abychom potkali někoho kdo je schopen nám pomoci, nebo nám poskytne vodítko tam, kde se nachází odpověď. Tato pomoc je zde neustále, my však někdy stavíme hradby, které nevpustí toto vedení do našeho srdce.

Někdy to Pán zaranžuje tak, abychom onemocněly, dá nám ten či onen problém nebo nám něco vezme - tak abychom posílili své vědomí a otevřeli se Pánově pomoci. Když jsme opravdu zoufalí , tak si říkáme "Pane pomoz!". Pak naše bariéry padají a my spatřujeme, jak nám Pán celou dobu podporu nabízel.

Žít duchovním životem, znamená žít přirozeným životem. Naším přirozeným stavem je být odevzdán vůli Boha, my se však Bohu nedokážeme odevzdat, aniž bychom si osvojili nástroje duchovního bojovníka. Práce s těmito nástroji nás automaticky dostane do odlišného stavu vědomí. Dokonce už i jen čtení o těchto nástrojích pozvedává naše vědomí. Je třeba, abychom ocenili svůj vztah s Bohem a neustále jej zhodnocovali, abychom viděli jestli posluhujeme potřebám svého materiálního já anebo jestli jednáme  s naším porozuměním vůli Boha ve vztahu k nám. Tohle není snadné, ale duchovní bojovníci se snaží jak nejlépe dovedou a neustále hledají způsoby, jak si vést lépe každý den, každým okamžikem, za každé situace.

Sebeobrana

Jakmile pročistíme své vědomí a staneme se tím pádem efektivnější po všech stránkách, musíme pamatovat na to, že jsme ve válečném stavu. Proto aby mohli vojáci účinně bojovat, musí vědět, jak se chránit.

Z toho důvodu, je umění sebeobrany nezbytnou součástí naší vnitřní práce a našeho úsilí sloužit ostatním. Namísto toho abychom byli naivní, musíme chápat okolnosti takové jaké jsou, a tak zlepšovat svou odolnost vůči negativním vlivům, očividným i sotva znatelným.

U komerčních aerolinií, dávají při startu letušky cestujícím pokyny, jak používat kyslíkové přístroje a upozorňují je, než před tím než začnou pomáhat druhým, si musí připevnit svou vlastní masku. Stejně tak, abychom byli efektivními duchovními bojovníky, musíme nejprve ochránit sebe, jinak nejsme užiteční nikomu, přičemž ta největší ochrana přichází skrze nepřerušovanou duchovní praxi. Taková praxe nás otevírá vůči proudění Boží lásky a ochrany za všech okolností.

Naše mysl nesmírně snadno podléhá negativním vlivům z médií a všech elektronických zařízení, které nás obklopují. Proto sebeobrana duchovního bojovníka znamená být neustále ostražití ohledně své mysli, minimalizovat sledování televize, nadměrnou práci na počítači a jakékoliv jiné destruktivní návyky vedoucí k pasivitě, netečnosti a mentální nepřítomnosti. Musíme zároveň vypěstovat imunitu vůči davovému způsobu myšlení a degradovanému vědomí většiny populace tím, že zahrneme metody očišťování mysli do svého života coby jeho nezbytnou součást.

Nesmíme také zapomínat na pomoc, kterou neustále dostáváme od vyšších bytostí v tomto vesmíru. Zároveň si musíme být vědomi ohromného vlivu nižších bytostí, které se nás pokoušejí paralyzovat znečišťováním našich myslí a srdcí. Tyto škodlivé entity jsou stále na lovu nových obětí a nepřetržitě hledají způsoby, jak nás nasměřovat do temnoty.



Důležitost rozlišování

Abychom se mohli vyhýbat "mentalitě stáda", je pro nás nezbytné se naučit rozlišovat. Je třeba pochopit, že prapůvodní příčinu destruktivního chování je obvykle možno vysledovat ve společném počátku - chtíči, neboli nezřízeném  uspokojování smyslů. Můžeme po celém světě a ve všech dobách a režimech pozorovat, že i z lidí, kteří začínají s těmi nejlepšími úmysly, se mohou stát zneužívající osoby, jestliže jsou tito lidé připoutáni k smyslovým požitkům, neboť nakonec přijdou až do bodu, kdy budou schopni všeho, aby naplnili své neukojitelné tužby. Coby duchovní bojovníci proto nesmíme této mentalitě okolního davu dovolit, aby nás ovládala. Naopak se musíme držet stranou, připraveni na základě své čistoty a oddanosti dav vést. Z toho důvodu bychom neměli podléhat svým nižším touhám a směřovat každého k pravému, duchovnímu útočišti - což je obtížný úkol ve společnosti, která nás bombarduje různými pokušeními na každém kroku. Tyto principy rozlišování a sebevlády jsou velmi snadno pochopitelné a velmi důležité, neboť mají hluboký vliv na naši schopnost udržovat trvale svojí vnitřní  sílu.




"Normální" neznamená ještě přirozené

Musíme být odolní vůči pokušení být "normální", protože ti kdo jsou v současnosti normální , uznávají zvyky a hodnoty pomateného světa. V dnešní společnosti například normální lidé usilují o nahromadění co největšího množství předmětů, neboť věří tomu, že jejich úspěch a osobní hodnota jsou s pojeny s množstvím majetku, který získali. A jak celá ta fraška pokračuje, tak vyhrává ten , kdo umírá s co největším množstvím hraček a předmětů, jelikož zastáváme názor, že hračky, které máme na hraní definují úroveň naší vnitřní hodnoty.

Naneštěstí tento pohled zaměňuje nabyté materiální hodnoty s naší vlastní hodnotou coby věčné duchovní bytosti. Jako duchovní bojovníci musíme však překročit toto omezené pojetí lidského života. Prakticky to znamená, že v každé situaci se musíme ptát: "Proč,  K čemu to povede"? a tímto způsobem neustále zvažovat důsledky svých myšlenek a činů a snažit se odhalit zákonitosti v jejich pozadí. Nakonec takto poznáme toho kdo tyto pravidla tvoří a naučíme se jak být s Jeho zákony v harmonii. Zjistíme, že nechceme zákony porušovat, protože nechceme zažívat bolestivé následky svých činů - zvláště, když se prohřešíme  vůči duchovním principům.

Navzdory materialistickému zaměření naší současné společnosti si vzrůstající počet lidí začíná uvědomovat duchovní realitu a snaží se porozumět povaze a smyslu lidské existence. Mnozí si takto osvojují povědomí o duchovních principech a zažívají zkušenosti, které je povyšují nad "normální" hmotnou úroveň vědomí. Takové zážitky jsou katalyzátory v přístupu k hlubším úrovním reality, v nichž mohou lidé prožívat dynamický, velmi osobní vztah s Bohem a tím objevovat radosti vyšších nemateriálních sfér již zde na Zemi.



Vliv subtilních sil

Z největší části existují naše problémy daleko hlouběji, než zřetelně viditelná společenská zla jako je útlak, imperialismus, nacismus nebo v současnosti probíhající kovidfašismus. Největší naše komplikace vznikají na jemné úrovni. Duchovní bojovníci by se vedle toho, že jsou způsobilí hmotně, měli naučit vládnout těmto subtilním úrovním existence. Nemáme v žádném případě zájem sklouzávat po povrchu věcí tak, jak to dělá průměrný materialista.

Duchovní bojovníci musí být vnímaví, ostražití a důslední ve svém veškerém jednání, mají-li pozitivně přispět k pozvednutí úrovně kolektivního vědomí. Zvláště pečlive pak musíme rozlišovat v oblasti svých vnitřních prožitků. Mnoho lidí se dnes věnuje nejrůznějším meditačním technikám, které jim umožní vstoupit do změněných stavů vědomí, avšak bez správného vedení, mohou někdy tyto zážitky způsobit nedostatek integrace s naším okolím. Někteří z těch, kteří bez náležitých pokynů a vedení intenzivně cvičili v těchto oblastech, jako je kundalíní jóga, složitá dechová cvičení či jiné mystické disciplíny, jsou nyní v psychiatrických ústavech, protože začali být závažným způsobem nevyrovnaní. Jiní, kteří prozrazovali své vize lidem neschopným těmto tématům rozumět, začali být rovněž označování za mentálně choré. Jejich duševní stav byl na základě těchto příčin shledán negativním a nebezpečným.

V tomto místě nesmíme také zapomínat na historické hledisko, kdy mnoho jasnozřivých mužů a žen bylo v Evropě i v Americe souzeno kvůli čarodějnictví, zbaveno majetku a mučeno, oběšeno nebo upáleno. Středověk nám přinesl inkvizitory, kteří coby soudci autorizovaní církví, brutálně zavraždili mnoho takzvaných kacířů, protože měli odlišnou vizi duchovnosti a Boha než predikovala církev. Například Jan Hus nebo Johanka z Arku byli prohlášeni za svaté až dlouhou dobu po jejich upálení a že tento způsob trestu nebyl v těch časech nijak neobvyklý. Dnes se v podstatě děje stále totéž, jen se defakto celou takovou církví s novodobými inkvizitory stal celý státní aparát, pouze jsou používány k odstranění nepohodlných jiné metodiky.

Měli bychom zůstat vždy pravdomluvní, ale zároveň velmi opatrní v odhalování své duše a to je možné bezpečně pouze v okruhu skutečně duchovně zralých lidí nebo duchovního učitele, kteří představují reálnou duchovní kotvu.

Vliv zvuku

Dalším aspektem našeho okolí, který vyžaduje pečlivé rozlišování je zvuk - s kým hovoříme, o čem hoříme a co posloucháme. Mnozí si to neuvědomujeme, ale zvukové vibrace na nás mají ohromný vliv. Když se například zapojíme do povrchního, spekulativního či klevetivého rozhovoru, oslabujeme svou životní energii a to přirozeně vadí našemu duchovnímu rozvoji. Takové chování nás automaticky vyvádí z rovnováhy, což nás následně činí také zranitelnějšími před útoky tohoto světa.

Pamatujme, že v jednom slova smyslu je tělo pouhým souborem vibrací a je jisté, že zvuk má na hmotu vliv. Někteří dentisté používají namísto drog k znecitlivění tkáně pacientů vůči bolesti specifické zvukové vibrace, které pozmění vědomí do té míry, že léky nejsou během jejich zákroku zapotřebí. Jiným příklad je, že někteří badatelé objevili, že různé druhy hudby buďto povzbuzují nebo zpomalují růst rostlin. Prospívala jim například klasická hudba, ale stěží přežívali a téměř umírali, když se jim pravidelně pouštěla hudba rocková.

Rocková hudba obecně zesiluje kvalitu vášně, ze které vzchází chtíč a podněcuje nás následně abychom se chovali pokleslým způsobem. Když posloucháme tuto těžkou hudbu, obvykle se cítíme agresivně, egocentricky a živočišně, neboť tyto energie tato hudba posiluje. Naproti tomu hudba spojená s duchovní tématikou navozující klid mysli a naplnění v srdci, je přímo zvukovou výživou duše, kterou bychom si měli s ohledem na náš duchovní pokrok pravidelně dopřávat. Z tohoto důvodu musíme být také velmi pozorní vůči povaze zvuku, kterému se vystavujeme.


Čistota je síla

Udržení vnitřní čistoty nabízí všeobecné řešení problémů, jimž celé společnost čelí, proto je důležité se na ní zaměřit v našem osobním duchovním výcviku. Je třeba mít na paměti, že v tomto znečištěném světě, v němž samo od sebe nezůstane nic čisté, je zapotřebí ustavičná ostražitost. Jak nás učí Bible a i další posvátná písma, ďábel nám nemůže ublížit, dokud nepolevujeme ve svém odhodlání a nepodléháme svodům. Stejně jako kolem nás existuje neustále potenciál se nakazit nějakou nemocí, jsou zde také na každém kroku připravené příležitosti pro naše poklesnutí a následné poškození. Z toho důvodu je zřejmé, že zlo nás může překvapit a nadělit škody pouze v případě, kdy naše odolnost zeslábne.



Volání jmen Pána

Nacházíme se v tomto období dějin v těžkých obklíčení. Co v těchto našich časech beznaděje, kdy jsme téměř vyčerpali všechny své materiální způsoby nápravy můžeme dělat?

Můžeme volat jména Pána. Odříkávání nebo zpívání svatých jmen je blahodárnou praxí v každé době a za všech okolností. Nepodléhá času, příslušnosti víře či ideologii. Svaté jméno je nad těmito označeními. Korán (17.110) nám říká: "Vzývejte Boha či vzývejte Milosrdného, a ať již Jej nazýváte jakýmkoliv jménem, On má ta nejlepší z jmen. " Korán také prohlašuje, že jelikož Pánovi náleží ta nejkrásnější z jmen, měli bychom  jej jimi volat. Opakování svatých jmen nám také připomíná učení Zoroastrovo, stejně jako posvátná písma víry Bahá, v nichž se vypráví, že jména Boha nesou ty nejmocnější vibrace ze všech existujících zvuků a mají největší účinek. Kromě v toho v Bhagavadgítě, Pán říká: "z obětí jsem zpívání svatých jmen."

Však toto vyzdvihování jmen Boha není záležitostí pouze východní tradice.  Kniha Mormon nás žádá, abychom volali Pána o milost ráno, v poledne a večer. Bible nám říká v listu Římanům 10.13, že bude spasen každý kdo vzývá jména Pána. Žalm 113:3 říká, že jména Pána musíme chválit od východu slunce až do západu - ne pouze tehdy, když potřebujeme jídlo do své ledničky nebo když potřebujeme vyšší výplatu na nové auto. Měli bychom se na Boha obracet vždy a kvůli všemu, v časech dobrých i zlých.

I v každodenním životě upoutáváme něčí pozornost tím, že na něj voláme. Honzo vstávej, spíš už celý týden! Spíš život za životem!

Ačkoliv je zpívání svatých jmen pro jednotlivce velmi účinné, ještě účinnější je pokud jej zpíváme ve skupinách. Když se spojíme v souznění s druhými, abychom vzývali Pána, naše osobní volání je tím umocněno. Toto opět dokládá velký význam komunity a nutnost společných aktivit pro prohloubení našeho duchovního života a spojení s vyššími sférami existence.



Temná noc duše

Během procesu svého růstu musíme být především připraveni na období, kterému se říká "temná noc duše".  Může to být velmi náročná fáze, je to čas nebezpečí, ale zároveň i příležitosti. Nebezpečí proto, že můžeme podlehnout pocitu marnosti a beznaděje a příležitosti proto, že za sebou můžeme nechat spoustu starých nefunkčních  a destruktivních vzorců chování. Tento okamžik nám ve skutečnosti nabízí dosáhnout pravé seberealizace, což je osvobození se z koloběhu zrození a smrti a tak více nepodléhat přísným zákonům materiální energie. Budeme se v tomto okamžiku pravděpodobně cítit naprosto nepochopení, neoceňovaní a nemilovaní, můžeme prožívat skutečné odloučení od všech a ničivý pocit ztráty a osamělosti. Je tomu tak docela jednoduše proto, že abychom plně nalezli sami sebe, musíme nejprve ztratit sebe a vše co považujeme za s námi spojené.

V křesťanské tradici vysvětluje svatý Jan, že zatímco se probouzí světlo a začínají působit vyšší zákony, podněcuje to naše strachy a vyvádí nás to z rovnováhy, třeba až do stádia hluboké deprese, kdy si můžeme říkat že na nás Bůh úplně zapomněl. Během tohoto období se před námi musí zjevit všechny naše skryté touhy, strachy a obavy, abychom je mohli transcendovat.

Zkušení duchovní bojovníci čelí této výzvě s úsměvem a zůstávají šťastní, jelikož jsou si jistí, že toho na nás Nejvyšší vůle nenaloží víc než jsme schopni unést a za druhé, pokud se situace stává skutečně neúnosnou, můžeme v klidu setrvávat v jistotě, že změna k lepšímu je hnedle za rohem. Krásným aspektem"temné noci duše" je, že jelikož pronikáme všemi vrstvami sobectví a utrpení a začínáme se zbavovat svých starých negativních vzorců, nakonec se staneme tou zářivou osobou, kterou ve skutečnosti už jsme. Po této fázi "temné noci duše" následuje vysoká úroveň duchovních realizací, doprovázená nepomíjícím prožitkem skutečné ryzí radosti, pocházející automaticky z očištěného vědomí. Abychom však této úrovně dosáhli, musíme odstranit nespočetné vrstvy špíny obalující jemné úrovně našeho srdce a vědomě se rozhodnout, že se spojíme se silami dobra a transcendence, tím že si osvojíme výše uvedené návyky duchovního bojovníka.


Zdraví, léčení, karma, zákon reinkarnace

Aniž bychom dávali nepatřičný důraz  na důležitost těla, musíme tento nástroj služby milovat a pečovat o něj, tak aby byl užitečný jak nám, tak i ostatním. Ještě před tím, než si vybereme způsob léčení musíme se rozhodnout pro zdraví jako takové a předsevzít si, že se nespokojíme s ničím menším, než s vibrujícím pocitem tělesné i duševní pohody. Toto je doba, kdy je nebezpečné být zdravý jen průměrně. Se vstupem do tohoto století je zde značná možnost, že tuto planetu začnou zaplavovat nové, neznámé, či uměle a cíleně vytvořené choroby. Jak ukazují výzkumy v oblasti psychoneuroimunologie, nemoc je z velké části věcí stavu vědomí. V této společnosti však nesčetné množství lidí snadno podléhá uměle rozšířenému ovzduší pokleslého vědomí, zesilovaného takovými fenomény, jako je televize, hudba, filmy a mnoho dalšího. Proto mnoho z nás nebude schopno těmto novým chorobám odolávat. Pouze ti kteří jsou připravení kombinací lásky a sebedisciplíny, budou mít slušnou šanci na přežití.

Dnešní společnost nabízí široké spektrum možností jak se alternativně vypořádat s nemocí, počínaje homeopatií, přes reiki, akupresuru, akupunkturu, reflexologií, konče muzikoterapií a ajurvédou. Když mluvíme o holistickém přístupu, hovoříme o fyzických, emociálních, mentálních  a duchovních aspektech. Pro úspěšnou léčbu nelze žádný z těchto aspektů vynechat, však současná moderní medicína, počítá maximálně s dvěma těmito aspekty, proto nemůže být při ozdravení člověka nikdy 100% úspěšná. Dále si je třeba uvědomit, že žádný jednotlivý přístup nebude fungovat na všechny. Co je pro jednoho lék, může být pro druhého jed a naopak. V jedné kultuře či území budou dobře fungovat určité léky a diety, ale v jiné ne. Některé postupy a terapie lze praktikovat na určitý druh tělesné konstituce, na jiné však nikoliv.

Základní podstatou těchto systémů je zastavit přísun kontaminace na fyzické, mentální, emociální a duchovní úrovni a následně stimulovat tělo tím způsobem, aby se léčilo samo. Použitím čehokoliv, co detoxikuje a následně uvolní přirozený hojivý a regenerační proces v našem organismu.

 V případě, že se snažíme vyléčit, je také nesmírně důležité brát v potaz každého v našem okolí a veškeré okolnosti, které nás obklopují a jimiž jsme denodenně vystavováni.  Dále je třeba vzít na zřetel karmické hledisko, tedy hledisko povahy našich činností v minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Pokud léčebný proces nezahrnuje všechny tyto aspekty je relativní a jeho účinky jsou tím pádem jen dočasné.

Při analýze karmy je princip holismu zvláště důležitý. Ať se sebevíce zaměřujeme na tělo a snažíme se jej léčit, nepamatujeme-li na prvek karmy, přivoláme si jen komplikace. Je-li tento aspekt ignorován, pak bez ohledu na to jak je přesná  diagnoza nebo jak šikovný je lékař, prostředky léčby selžou. 

Nemoc je ve skutečnosti nesmírně osobní a specifická. Choroba je kumulací osobní karmy nastřádané v tomto a předchozích životech. Konečný výsledek jakékoliv léčby je úzce spojen se stavem mysli nemocného jednotlivce a také toho kdo jej léčí. Z tohoto důvodu může mít stejná léčba u dvou různých lidí odlišné výsledky. Jedna osoba se může uzdravovat rychle, zatímco jiná pomalu. Jedna zemře, jedna se plně zotaví. Takto se projevuje výše zmíněný faktor karmy, který není jen něčím teoretickým či nadpozemským. Vesmírné zákony fungují stejně tak jako zákony občanské. Dodržujeme-li je daří se nám, v opačném případě trpíme.

Nemoc, smrt a neustálý nepokoj jsou pro duši nepřirozené. Vyzbrojeni tímto pochopením, si uvědomujeme, že abychom se uzdravili a žili vyváženým životem, musíme nejprve eliminovat vše, co snižuje naši schopnost být silnou, dynamickou a milující bytostí, jíž ve skutečnosti jsme.


Uveďme několik příkladů. Osoba, která má těžké problémy se zákonem, se možná vypořádává s karmou z předešlého života. Chronicky nemocný jedinec, rovněž sklízí následky svých destruktivních činností v minulosti. Jak k tomu dochází není těžké pochopit. Pokaždé, když umíráme, vzdáváme se svého fyzického těla a jemnohmotné neboli astrální tělo přenáší duši do její další existence a bere sebou otisky našich zážitků a vlastností z minulých životů. Tyto vlastnosti a kvality se časem během našeho života postupně projeví. Rozvineme-li svůj vnitřní zrak, můžeme si tyto pravdy sami ověřit. Někdo může mít tuto schopnost již vrozenou. Někteří se jen podívají někomu do tváře a dovedou rozeznat jeho předchozí životy. Jiní zase umějí číst auru a spatřit příznaky nemoci v ní, ještě než se fyzicky projeví, další jsou si plně vědomí svých životů. Existuje kniha význačného kanadského profesora psychologie Iona Stevensona, který v ní shromáždil výpovědi stovek dětí vzpomínající na minulé životy, popisující kým byly, kde žili a s kým a jak to tam vypadalo. Všechny výpovědi jsou pravdivé, jelikož tyto osoby existovali zapsány v matrikách a ve vzpomínkách lidí. Také si někdy i pamatují řeč země, v níž se nenarodili, nikdo je to neučil.


Mějte na paměti svůj cíl

Jak už jsme zmínili, hlavní důvod proč chceme mít silné, zdravé tělo, je záměr být dobře vybaveni pro službu. Když jsme zdraví, můžeme dobře odolávat negativním vlivům, vést odboj proti zkaženosti a pomáhat ostatním dosáhnout vyššího vědomí díky našemu vlastnímu příkladu.  Však pokud pouze udržujeme své tělo v dobré kondici, moc jsme toho nedokázali. I zvířata mají dobrou kondici, dovedou hezky jíst, spát, pářit se a vše si to bránit, to není tudíž velmi působivé. U nás coby homo sapiens se předpokládá, že budeme především usilovat o lidské hodnoty a seberealizaci. Příležitost tohoto lidského života je speciálním darem, který Bůh dává odvážným a poslušným synům a dcerám. Nesmíte jí promarnit. 

Musíme pamatovat, že největším léčitelem  všech dob je láska. Láska posiluje, revitalizuje, inspiruje a slaďuje nás s rytmem života. Naše víra v lásku a naše  prožitky ať už důvěrnosti či odcizení velmi ovlivňují naše fyzické zdraví. Moc lásky je tak velká, že  všichni ať už vědomě či nevědomě hledáme lásku a radost ve všem co děláme. Mnoho lidí má však naneštěstí chápání lásky pokřivené a vytváří tak ve svých životech konflikty a neštěstí.

Coby duchovní bojovníci máme zodpovědnost rozeznat pravou lásku, jednat v souladu s ní a dělit se o ni s druhými. A co to pravá láska znamená? Láska je v podstatě hluboké porozumění sobě samým i ostatním. Skutečná láska znamená být spojen s podstatou, nikoliv s povrchnostmi. Když milujeme, dovedeme ocenit pravou povahu osoby, která je skryta vnější skořápkou  a jsme schopni vidět skutečného jedince bez ohledu na jeho chování , vzhled či hodnotový systém. 




Rozdíl mezi pomáháním a službou


Služba se liší od pomáhání. Všechny duše jsou sobě rovná stvoření Boha, třeba že mezi hmotnými těly a úrovněmi vědomí mohou být podstatné rozdíly. Naše obvyklé chápání toho co je pomáhání, však vztah mezi sobě rovnými obvykle neodráží. Když někomu "pomáháme", využíváme často své vlastní síly, abychom zachránili ty, jež jsou domněle slabší, zatímco celou dobu připouštíme jejich slabost ze své pozice, kterou považujeme za výhodnější a nadřazenou. Někdy také ve vztazích velkomyslně tolerujeme způsobem: "Připouštím tvou existenci. Přijímám, že jsi špatný a tvé špatnosti toleruji, protože já jsem tak úžasný" Ačkoliv to třeba nemusíme říkat, ani si to myslet, umisťujeme sami sebe do nadřazeného postavení. Lidé tento pocit nerovnosti vnímají a brání se mu, což se následně projevuje v neschopnosti komunikace.

V momentě, kdy nějakou osobu "napravujeme", vnímáme situaci tak, že s tímto jedincem není něco v pořádku a domníváme se, že jeho stav vyžaduje naše jednání. Nevidíme v ten moment ve druhém člověku celistvost, neboli nevěříme v integritu života, který v něm je. Když takto "napravujeme" nebo "pomáháme", může se potom lehce stát, že člověku  poté neúmyslně více bereme, než dáváme. Naše chování z pozice nadřazenosti jim naznačuje, že nemají prostředky vypořádat se s onou situací sami. Pokud věci děláme takto odlidštěným a ponižujícím způsobem, snižujeme sebeúctu druhých a způsobujeme jim újmu, byť s těmi nejlepšími úmysly. Skutečně sloužit znamená, že musíme být pozorní, abychom nejen dělali správnou věc ve správném okamžiku, ale také správným způsobem. Jinak, přes své úsilí situaci vylepšit, můžeme nechtěně zapříčinit konflikt a neštěstí sobě i ostatním. Závazek duchovního bojovníka nekončí u pomoci druhým. Musíme být skutečně nesobeckými služebníky.

Služba se liší od "pomáhání" nebo "napravování", protože vychází ze základního principu, že život je duchovní, posvátné mysterium, v němž jsou všichni spojeni skrze potenciál vzájemné služby, která je jediná reálně projeveným aktem lásky. Oproti tomu, když "pomáháme" vidíme život v druhém jako slabý a když "napravujeme, vidíme jej  jako nedokonalý. V obou těchto případech chápeme sami sebe jako nadřazené nebo oddělené od celistvosti života.

 V okamžiku, kdy skutečně sloužíme, nevnucujeme nikomu svou moc, ani neusilujeme pro oddělené vlastní já. Sloužíme s vděčností za příležitost a nikoliv se skrblivým přístupem, jenž může anulovat přínos našich dobře míněných skutků. Princip služby je duchovní, pokračující,  vzájemný vztah mezi lidmi, vycházející z hluboké lásky, zatímco"pomáhání" vytváří dluh. Jako v případě: "Pomohl jsem ti a ty jsi mi nyní zavázán." Když někomu s tímto vědomím pomůžeme, dluží nám to samé. Služba naproti tomu přináší uzdravení vztahu, neboť je vzájemná a není zde žádný dluh ke splácení.







Chápání moci


Jednotlivce, komunity, národy a planetu ovlivňují různé druhy moci. Povahu moci a její vliv na prostředí v konečném smyslu určuje míra vyjádření lásky. Míra naší závisti a chtíče na druhé straně udává, jak daleko jsme ve svém duchovním vývoji od Zdroje lásky zabloudili. Védská tradice nás učí, že obyvatelé této zemské sféry existence sem přišli proto, jelikož mají touhou si přivlastnit moc Boha, proto usilují o své spojení s jistým druhem moci, která jim pomůže dosáhnout jejich cíle. Jinými slovy, lidské bytosti si chtějí hrát na Boha. Z tohoto důvodu v dějinách celého světa dominuje zápas jednotlivců, institucí, ras,  a politických stran o uchvácení moci při současné snaze o bagatelizaci Boha coby konečného zdroje veškeré skutečné moci.

Mnoho lidí na západě, příslušníků materialistické civilizace věří, že moc znamená schopnost manipulovat lidmi a zdroji, z velké části proto, že takové vzory uvažování jsou obecně rozšířené. Toto však není skutečná moc. Opravdová moc jež vychází zevnitř, je schopnost projevit cokoliv potřebné bez zatěžování okolního prostředí.

Když v našich komunitách, společnosti, budeme klást větší důraz na lásku a oddanost, rozvineme ohromnou schopnost vyvolávat pozitivní změny. Je tomu tak proto, že budeme sladěni s Božskou mocí a nikoliv se svými vlastními omezenými schopnostmi. Jinak, budeme-li při formování světa spoléhat na externí zdroje, budeme narážet na ustavičnou frustraci a zápas, neboť všechny hmotné věci jsou pomíjivé a nakonec nás zklamou - zvláště, kdy je nejvíce potřebujeme.

Identifikace různých druhů moci

Různé druhy moci jsou nám ve skutečnosti k dispozici ve větším či menším měřítku, podle intenzity naší touhy a úsilí je získat. Častí naší povinnosti, coby duchovních bojovníků je tyto rozličné druhy schopností znovu nabýt a používat je ku prospěchu druhých. Když máme moc, máme munici k tomu, abychom věci uskutečňovali, jinak nejsme ničím jiným než pouhými sentimentálními filozofy. poté vyvstává otázka, zdali je či není naše moc v souladu s perspektivou Boha a jeho zástupců. Pravý duchovní bojovník je obezřetný, aby moc nezneužíval, neboť si dobře uvědomuje, že všechna moc v konečném smyslu patří Bohu. Nikdy bychom neměli zapomínat, že temné síly jsou také velmi mocné a mohou způsobit velké škody. Naší zodpovědností je mít schopnost rozlišit rozdíly a sladit moc pouze s tou Nejvyšší.

Fyzická moc

Prvním a nejvíce viditelným druhem moci je fyzická síla. Pokud je tato fyzická síla zákonem, podle něhož funguje jednotlivec či skupina, uvidíme velmi  mnoho zápasení a zlořádů, jako je korupce, válka, genocida, široké poškozování životního prostředí a vykořisťování zdrojů. Ačkoliv je takové chování extrémně živočišné, mnoho společností na této úrovni stále funguje.

Instituční moc

Druhým typem je instituční moc, již nacházíme ve vládách, církvích, politických stranách a dalších organizacích. Tento druh moci tíhne k tomu, že se struktura, pravidla a přežití organizace stávají samy sobě cílem, zatímco se zapomíná na podstatu - její původní účel. Instituční moc se často stává záležitostí vůdců, kteří obsazují loutkové pozice, jednají neobyčejně povrchním způsobem a minimalizují skutečné opatrování a růst lidí, jimž domněle slouží. Většina dostupné energie je zaměřena na udržování síly a soudržnosti organizace a privilegií vůdců.

Z tohoto pohledu není instituční moc příliš vzdálena od fyzické moci a násilí. V jistém smyslu je nicméně ještě horší, neboť způsobuje psychické strádání obyvatel. Lidé, s nimiž instituce špatně zacházejí, mohou pociťovat větší frustraci a zklamání a následnou apatii než oběti fyzického násilí, mnozí se takto stávají anarchisty a nihilisty. Každá situace, kdy se z instituce stává entita existující sama pro sebe  jako by ve skutečnosti ona byla tou podstatou a smyslem - má potenciál stát se nesmírně nebezpečnou, neboť z ní vycházející krátkodobá moc dovede lidi ke snaze poškozovat, zneužívat a vykořisťovat.

Přes riziko zklamání a zkaženosti mohou instituce sloužit také ke spojování lidí dohromady za účelem rozvoje jejich vědomí. Takové instituce však vyžadují vůdce, kteří jsou sladění, schopní, milující, soucitní a zaměření na opravdovou službu svým svěřencům. Jinými slovy potřebují duchovní bojovníky.

Emociální moc

Třetí kategorie moci je moc emociální, která ovlivňuje naše vášně a city. Je to moc, která způsobuje, že uctíváme baviče, sportovce, zpěváky a herce, jako by byli samotný Bůh, a to do takové míry, že jsme v jejich přítomnosti schopni upadat do extáze podobné transu. Všichni známe lidi, kteří mají na svých zádech obrázky filmových hvězd, sportovních hrdinů či slavných zpěváků. Tito hvězdami uchvácení jednotlivci se oblékají jako ony, mluví jako ony, chodí jako ony a pokud o nich zmíníme nějakou lahůdku - zanechají všeho a chtějí slyšet každičký detail. Dokáží stát hodiny ve frontě, aby si  koupili lístek na koncert, nebo čekají před budovou , přičemž si ani nejsou jisti, zda objekt jejich náklonosti je vůbec zrovna v horním apartmá přítomen. Tento fenomen uvolňuje obrovské množství moci a proto jistí destruktivní jedinci s nejrůznějšími tajnými záměry a plány infiltrovali oblast zábavního průmyslu, aby ovlivnili mysl milionů lidí svým způsobem.

Akademická moc

Jako další následuje akademická moc. Akademická obec má v západní civilizaci nesmírný vliv. Každý, kdo je s akademickými kruhy spojen ví, že těmto jednotlivcům a jejich mentální gymnastice naše společnost přisuzuje obrovské množství moci. Ačkoliv má akademický svět vlastní kulturu, má ohromný vliv na širší společnost. To, co tito takzvaní učitelé prosazují, začne být přijímáno širokou veřejností  jako standart pravdy a poznání, právě díky auře moci, které v této současné sekulární kultuře mají. Druhy moci, jež byly až doposud vyjmenovány, jsou v zásadě hmotné anebo jemnohmotné neboli psychologické. Jsou rozvíjeny našimi materiálními snahami a v závislosti na naší motivaci je lze použít jak pro povznesení společnosti, tak pro její záměrnou degradaci. Jsou ovšem rovněž dočasné: Fyzická síla bude ubývat, politická moc a sláva může být jeden den nebetyčná a druhý den zcela pryč, naše akademická proslulost může taktéž zmizet přes noc, jednoduše jsou-li naše teorie nahrazeny teoriemi někoho jiného.

Intuitivní moc

Bůh a naše vlastní duchovní podstata nás zevnitř vedou stále, je však na nás, nakolik tomuto vedení nasloucháme a všímáme si jej. Musíme také rozlišovat, co je vedení a co vliv našich smyslů, emocí a okolního prostředí. Když si osvojíme schopnost a důvěru poslouchat a nechat se touto duchovní inspirací vést, rozvineme úžasný vhled a kapacitu inspirovat druhé.

Posvátná moc

Posvátná moc k člověku přichází následováním uznávaných pravidel a pravých systémů, učitelů a proroků. V momentě, kdy se lidé zabývají askezí a nesobeckou službou, přirozeně rozvíjejí své zmocnění v harmonii se zákony vesmíru a otevírají se přirozeně vůči inspiraci z vyšších sfér. Je-li posvátná moc správně zaměřena, je schopna vést jedince k transcendenci a Božské moci.

Božská moc

Božská moc stojí nejvýše ze všech, neboť obsahuje uctívání a oceňování Zdroje všech mocí. Božská moc přichází k těm, jež si uvědomili, že musejí následovat životy těch nejpokročilejších světců - dávat najevo soucit, toleranci, plné odevzdání a lásku k veškerému božímu stvoření.

Božská moc se projevuje tehdy, staneme-li se dostatečně pokornými a beze zbytku nabídneme sami sebe Bohu, aby nás používal jako loutky. Jestliže jsme se zcela vzdali svých osobních plánů a tužeb, dosáhli jsme v tomto bodě nejvyšší úrovně duchovního růstu. Poté může vejít v působnost přímo energie Pána a my začneme jednat v souladu s tím, co On chce uskutečnit. Naše práce je poté vykonávána tak, jako by jí činil samotný Bůh. Ve védské terminologii jsou takovéto zplnomocněné osobnosti nazývány aveša avatárové a tato Božská moc, známá jako daiva, je považována za nekonečně nadřazenou síle purušakára, jež je vytvářena vlastní omezenou inteligencí a schopnostmi jedince. Je to právě toto Božské zplnomocnění, pro co každý duchovní bojovník žije.






Udržování duchovního sladění


Mojžíš byl jedním z nejvíce duchovně sladěných lidí své doby a následkem toho mu Bůh dal v době velkých nesnází zvláštní úlohu, tím, že mu poskytl schopnost vedení a zvláštní zrak, aby mu pomohl jeho úkol uskutečnit. My musíme být také naladěni na Pánovu misi nejen pro své osobní přežití, ale také v zájmu lidí, kteří jsou obětí destruktivních nálad současného světa. Měli bychom se udržovat ostražití vůči věcem, které nás sužují a pokud se správně připravíme, můžeme se vyhnout krizím, které by jinak díky kolektivní karmě byly nevyhnutelné.

Když věnujeme alespoň zčásti sami sebe službě Boží vůli, mohou naše kapacity dle míry oddanosti expandovat neuvěřitelnými způsoby. Když mluví prezidenti, králové či jiní vůdci, jejich úmyslem nemá být hovořit kvůli vlastnímu prospěchu. Měli by ideálně sloužit jako mluvčí Pána. Vůdci na zemi, svatí králové byli původně určeni k tomu, aby působili jako médium či propojení s vyššími sférami existence. U role duchovního učitele, neboli gurua je toto spojení ještě intenzivnější. 

Ohledně toho, jak by měli duchovní bojovníci žít, nám dává mnoho dokonalých příkladů Ježíš Kristus. Stejně tak Buddha a prorok Mohamed, a také mnoho dalších velkých učitelů. A opět se musíme ptát sami sebe. Proč tyto příklady nenásledujeme? Můžeme se nazývat křesťany, ale jednáme skutečně jako Kristus? Pokud se považujeme za buddhisty, jsme opravdu jako Buddha? Jsme-li muslimové, chováme se jako Mohamed?

Když žijeme sami pro sebe, nestaráme se tolik jak působíme na druhé. Jakmile však začneme být více duchovně orientováni, zajímáme se o to co říkáme, co děláme, proč to děláme a jak to děláme. Všímáme si jak naše jednání ovlivňuje komunitu. Není to tudíž  přehnané a zbytečné úsilí, posedlost ani paranoia. Je to dokonale vhodné, jelikož duchovní život je o věčném společenství a dynamických vztazích s ostatními a Bohem jako základem všeho.

Povinností nás, jakožto duchovních bojovníků, je replikovat původní duchovní atmosféru duchovní říše všude kam jdeme. Nečekáme na nějaké vzdušné zámky, ani si neodžíváme své dny na zemi jejich odškrkáváním v kalendáři, než sami odejdeme  do duchovního království a zapomeneme na všechnu tu bolest co nás momentálně obklopuje. Máme zde důležité poslání pozvednout druhé a podporovat jejich duchovní vývoj.




Být zodpovědnými vůdci


Ačkoliv vůdčí osobnosti mohou ostatním obrovsky pomoci, mohou jim také ublížit mnohem hlouběji, než kdokoliv jiný. Lidé věnují svým vůdcům pozornost, lásku a odevzdávají se jim. Úspěšní vůdci, soustředění na Boha, mohou svým svěřencům poskytovat tolik péče a vedení jako téměř nikdo druhý. Když však vůdčí osobnosti - zvláště ty, které prohlašují, že jsou oddané Bohu - selhávají v umísťování Pána do středu svých aktivit, pak nejenže ostatní prožívají bolest, ale také ztrácejí víru v Boha. Jako duchovní bojovníci, bychom proto měli mít neustále na paměti důležitost mravní integrity.

Toto zvláště platí u duchovních vztahů mezi knězem a kongregací nebo guruem a žákem. Takové spojení je neobyčejně mocné, posilující a podpůrné, jestliže k němu dochází v souladu se správným systémem. Je-li však nesprávně použito může se stát tyranií a nejhorším druhem zneužívání, neboť dokáže zasáhnout každý aspekt existence.

Mnoho lidí je v dnešní době ateisty kvůli pokrytectví, jehož byli svědky v takzvaných duchovních komunitách. Ztratili poté zájem o Boha a duchovní život, protože mnoho lidí u nichž se předpokládá zaměření na Boha, není upřímných. Tito ateisté možná nebyli dost silní na to, aby oddělili zkaženost instituce od čistoty skutečného zdroje.

A zároveň, v rámci svého vlastního vývoje, musíme stále pamatovat na to, že žádná náboženská či duchovní organizace nemůže nikoho plně spasit. Občas se lidé za instituce schovávají a vyhýbají se očištění sebe sama. Duchovní instituce jsou určeny k tomu, aby vytvářeli určitou atmosféru, která umožňuje lidem se navzájem inspirovat, růst a rozvíjet svůj osobní vztah s Bohem. Lidé si někdy pletou instituce s učením samotným až do takové míry, že zapomenou čím ve skutečnosti tyto instituce jsou: tréninkovými poli, jež jsou přirozeně nedokonalá. V konečném smyslu jsme každý zodpovědní pouze sami za sebe. Na to, co se stane s námi v čase smrti, závisí na milosti našich duchovních učitelů a na našem individuálně dosaženém pokroku a vědomí, nikoliv na institucích, jichž jsme členy.

Pravý duchovní bojovníci nejsou "pohovkovými" filozofy. Následujme jejich příklad. Zatím co vstupujeme do 21.století, nemůžeme si již déle dovolit pouze se společně scházet, abychom si o věcech jen tak povídali. Musíme přestat s otálením a vyložit problémy na stůl pro rychlé zhodnocení a implementaci. Moderní paradigma však stvořilo vůdce, jenž sedí izolován ve věži ze slonoviny, mačká knoflíky a velí armádám. Potřebujeme obnovit odvážné, teokratické vůdcovství zašlých věků, kdy generálové doprovázeli své vojáky do bitvy a bili se spolu s nimi coby kvalifikovaní a nadšení bojovníci. Lidé je z toho důvodu respektovali a následovali jejich rozkazy. Dnešní svět zoufale potřebuje vůdce ochotné položit svůj život v bitevní linii za kolektivní dobro.

Když si volíme vůdčí osobnosti, obecným pravidlem pro rozhodování by mělo být, že se nikdy nenecháme zastupovat takovými lidmi, kteří nejsou připraveni vyhrnout rukávy a podstoupit v našem zájmu skutečné oběti. Vedení je potřebné a vítané, skutečné vůdcovství však vyžaduje sladění s vyšší milostí a její následné sdílení s ostatními skrze všechny dostupné prostředky. Takový člověk je pak skutečným vůdcem, jelikož je nejlepším služebníkem všech.





Být ostražití a strategičtí


Když narazíme na nepřítele, který je viditelný, hmatatelný a má na sobě konkrétní uniformu situace je relativně velmi jednoduchá. Daleko obtížnější, je bojovat s  takovým nepřítelem, jakým je například degradace, jenž má daleko subtilnější a všeprostupující povahu. Nemůžeme snadno bojovat se zmatením, chtíčem a nenasytností, jelikož nevíme jak je rozpoznat a vykořenit.

Ti, kdo studují bojová umění, znají nauku o převrácení energie a jejím použití proti protivníkovi, který je jejím původcem. Cvičením se lze naučit, jakým způsobem jí dát průchod a ustoupit stranou. Jak vypráví příběh o Davidu a Goliášovi ve starém zákoně, někdy náš protivník chce, abychom ztratili víru, čímž ztratíme svou největší zbraň. I když jsme však vírou vyzbrojeni, nemůžeme utiskovatele porazit za jeho podmínek. Bylo by od nás hloupé bojovat proti nepřátelům s použití těch zbraní, jež oni ovládají nejlépe. Musíme se naučit, jak obejít silné stránky protivníka a vytěžit co nejvíce z těch našich.

Pravý duchovní bojovník si řekne: "Ať to stojí cokoliv, stanu se tím, kdo způsobí změnu v kolektivním vědomí a začnu u toho, jak povedu vlastní život. Budu mít zájem o druhé, ale nebudu se snažit zapadnout mezi ty, kteří jsou zachyceni v materialistických schématech, ani je nebudu nijak chlácholit." Uvažte hasiče, kteří musejí riskovat životy, aby zachránili druhé. Ačkoliv je to součást jejich práce, budou-li neopatrní, obětují sami sebe při snaze o záchranu jednoho dítěte, pak nebudou moci zachránit bezpočet dalších v budoucnosti. Podobným způsobem musíme být neustále připraveni nabídnout sebe samé, abychom pomohli druhým, nikoliv však do té míry, že se během toho sami ztratíme.

Nemůžeme mít v boji navrch, jestliže nepřítel má mocné zbraně, ale my na bojiště přijdeme s malým klacíkem a myslíme si "Ó, dneska to bude skutečně skvělý boj." Musíme své zbraně odhadnout a být schopni se soupeři vyrovnat, nebo si ideálně vést lépe než on. Mějme na paměti, že v duchovní aréně nejde o zbraně hmotné, ale duchovní: Láska, soucit, pokora, víra a příklad, kterým svým chováním dáváme druhým. Bojujeme-li jako Ardžuna v Bhagavadgítě, naprosto odevzdáni Pánově vůli, jsem s Jeho pomocí schopni překonat i ty nejvíc zdrcující potíže a porazit mnohem silnějšího protivníka.





Služba světovému společenství


Vytváření životaschopné budoucnosti



Jedno známé přísloví praví: "Budoucnost jsme nezdědili po svých předcích, ale půjčili jsme si ji od svých dětí." Budoucnost skutečně patří naším dětem - je jejich, nikoliv naše. Z toho důvodu je naší povinností a naším závazkem a také naší radostí pro ně tuto budoucnost za každou cenu chránit.

V zájmu zachování životaschopné planety pro příští generaci je nezbytné vyvážit a spojit duchovní, metafyzické a materiální aspekty naší současné reality. S uznáním přirozenějšího způsobu života se můžeme snažit žít v harmonii s přírodou, s plným povědomím o svém okolí a porozuměním příchodu a pomíjení různých přírodních cyklů. Můžeme si rovněž uvědomit důležitost nalezení své skutečné nezávislosti díky tomu, že budeme za všech okolností záviset na Bohu, při současném uplatňování technik duchovního procitnutí ve svém každodenním životě.

Nyní se nacházíme uprostřed závažného posunu v globálním vědomí a mnoho duchovních bojovníků bude v tomto přechodovém stádiu významnými hráči. Přesouváme se postupně od kultury braní a vykořisťování směrem k dávání a synergické tvořivé spolupráci. Měli bychom se tedy radovat ze skutečnosti, že toto je doba nastávající duchovní sklizně a mnozí z nás jsou zahradníky, kteří při této sklizni budou pomáhat. V případě, že se osvobodíme od svých negativních vzorců a zlozvyků, uděláme duchovní pokrok a umožníme tak, aby význam naší role v této sklizni narůstal. Jestliže naopak v řešení těchto vzorců selžeme, budeme podléhat stále dokola nižším pudům a sentimentálním představám, prokážeme tu nejhorší službu jak sobě tak i světu.

Aby tento svět mohl přežít, musí se velké množství lidí stát vědomými Boha. Tito lidé se ze všech sil snaží přemýšlet způsobem, kterým uvažuje Bůh. Přijmout zároveň odpovědnost za vedení a usměrňování ostatních, s vyvinutím snahy o jejich výchovu a následné pozvednutí. Jít proti proudu, myslet nezávisle, vyčnívat z davu samo sobě znamená, že jsme revolucionáři. Abychom však byli efektivní revolucionáři, je třeba být v konstantním spojení se silami mnohem vyššími než jsme my sami. Ti kdo se pokoušejí být duchovní nebo revoluční, však nikdy obojí zároveň, jsou naproti tomu pouze nimravými reformisty, kteří nemohou mít nikdy nějaký podstatnější vliv na dění ve společnosti.

Faktem je, že právě nyní, jsou na celém světě všechny velké náboženské a vzdělávací instituce v obležení a my to musíme brát v úvahu. Jistí "evangelisté" jsou například jedněmi z nejmocnějších programátorů mysli, jací kdy v dějinách existovali. Musíme tedy znovu postupně přebírat kontrolu a vykopnout zkorumpované takzvané vůdce, stejně tak jak to udělal Ježíš s penězoměnci v chrámu Pána.

Kristus šel přímo na tyto místa, protože zkaženost těchto duchovních stánků byla příčinou ohromné masivní degradace celé společnosti. Degradace na úrovni politiky, sociálního stavu a ekonomiky se dají očekávat jelikož povstávají z materialismu. Když však začnou upadat duchovní principy společnosti, začnou pustošit lidská srdce.

Co tedy Ježíš v tento okamžik udělal? Nebyl vůbec sentimentální. Začal rozdávat pohlavky a převracet stoly. Pravda je totiž revoluční! V té době jeho činy účinkovali. Samozřejmě nyní nikomu nedoporučujeme převracet lavice v kostelech a rozbíjet chrámová okna - tím by jste mohli strávit zbytek života a bez efektu.

Zkažených poměrů, s nimiž je třeba se nyní vypořádat je příliš mnoho. Však k tomu, abychom vyvolali nějakou změnu, není zapotřebí vždy fyzických podnětů. To o co žádáme, je něco daleko účinnějšího. K působení na kolektivní vědomí používejte techniku svaté a duchovní síly spravedlnosti, postavené na lásce, úctě a poctivosti. Tyto přirozené ryzí vlastnosti jsou odzbrojující a obměkčují zatvrdlá srdce materialistů. Pronikají do hloubky lidských srdcí a způsobují trvalé uzdravení.

Naše současné poměry jsou podobné těm z Ježíšovy doby. Veškeré světové konflikty, jsou důsledkem duchovní nevědomosti, následného zmatku ve všech oblastech a pokrytectví. Jedno náboženství bojuje proti jinému, jedna etnická skupina bojuje s druhou, národy se rozpadají a vedou mezi sebou války v nichž bratr proklíná bratra. To vše se děje v důsledku porušovaní duchovních zákonů. Dospělo se dokonce do takových extrémů, že lidé proklínají Boha. Z této situace se utiskovatelské síly samozřejmě nesmírně radují.

Musíme spolu všichni koexistovat, však pokud nás okolní lidé zároveň neustálým způsobem vysávají, bude se kvalita naší služby zákonitě snižovat. Z toho důvodu se musíme naučit chránit se způsobem vyzařováním lásky takovou měrou, aby druzí byli naší přítomností povzneseni a my abychom nebyli vyčerpáváni tou jejich. To zahrnuje posilování naší odolnosti pomocí modlitby, meditace a využívání duchovní společnosti stejně naladěných lidí tak, abychom ostatním mohli sloužit jako zdroj inspirace.

Musíme se stát dobrými ochránci našich bratrů a sester, neměli bychom se vyhýbat nikomu kdo se nachází v obtížné situaci. Naopak, měli bychom si být vědomi, že Pán od nás očekává, že podáme v této nelehké situaci pomocnou ruku. Když se pro tento způsob jednání rozhodneme, následně zjistíme, že vyšší síly podávají pomocnou ruku na oplátku nám. Díky těmto realizacím se stáváme v naší snaze sloužit ostatním nezlomnými. "Moderní" lidé si příliš neuvědomují, že čím více pomáháme druhým, tím více se zvyšuje přísun energie, prostředků, požehnání a následné vnitřní radosti nám samotným.



.

.


Budování silných rodin


Ve východní Africe se nachází kmen, který chápe a využívá sílu komunity, sílu obřadů při důležitých životních událostech a také sílu mantry - použití zvuku pro pozitivní ovlivnění našich životních okolností. V tomto konkrétním kmeni není na zrození nahlíženo pouze v tělesném pojetí, ale také jako na příchod duše do nového prostředí.

Když je pár připraven zplodit potomka, jde žena nejprve do přírody, aby skrze hlubokou meditaci - kontaktovala duši, která přijde do její dělohy. Ve své meditaci se snaží uslyšet píseň, neboli mantru, spojenou s touto duší. Jakmile píseň vyslechne, podělí se o ní se svým manželem. Společně píseň zpívají, když se spojí, aby počali dítě.

Vědomí muže a ženy v průběhu sexuálního spojení rozhoduje o kvalitě duše, kterou přivedou do společnosti. Muži a ženy tohoto kmene chápou roli vědomí a jednají záměrně takovým způsobem, aby do své rodiny pozvali vysoce vyvinutou duši.

V moderním světě je příliš mnoho duší počato čistě z chtíče v prostředí vášně a nevědomosti, pod vlivem drog či alkoholu. Není proto divu, že existuje tolik divokých dětí. Jeli vědomí při plození ovlivněno chtivostí, manipulací a sebestředností, jsou děti narozené z takového spojení přirozeně orientovány na sobecký individualismus. Tento egocentrismus je začátkem dravého, prázdného a frustrujícího života mnoha lidí v materiální společnosti.

Naopak když dojde k otěhotnění ve vědomé komunitě, matka s otcem zpívají po celou dobu mantru dítěti rostoucímu v děloze matky. Vědomí dítěte je tímto způsobem příznivě ovlivňováno touto zvukovou vibrací. Před porodem se matka s otcem podělí o píseň s porodními asistentkami

a staršími členy v komunitě, aby se mohli připojit a společně tak během porodního procesu pozvat dítě na svět. Během období, kdy dítě dále vyrůstá se při každém jeho důležité události , úspěchu či překážce zpívá jedna a tatáž mantra, aby vytvořila přátelskou atmosféru a poskytla podporu.

V západní kultuře však lidé zápasí o přežití, jelikož nedostávají takovou podporu, která by jim umožnila překonávat problémy v těžkých situacích a vyrovnat se s různými etapami života.

Tyto obřadné rituály jsou důležité pro posilování našeho smyslu pro sounáležitost a pomáhají nám jasně chápat svou zodpovědnost v rámci komunity. Však ze všeho nejvíce nám tyto rituály připomínají naše místo v celku a spojitost našich individuálních životů s vyšším, duchovním cílem lidského života.

Dnešní moderní společnost tyto důležité rituály opomíjí nebo je nezná, proto se lidé vesměs rozhodují čistě na základu pomíjivých, relativních hodnot, bez požehnání z vyšších sfér, což je důvodem celosvětové neútěšné situace.

V tomto kmeni však pokračuje používání této osobní mantry člověka až do jeho stáří a je zpívána dokonce i po jeho smrti, aby byla zajištěná bezpečná cesta duše a nepřestala si být vědoma svého vztahu s Bohem.

Tyto rituály ostře kontrastují s životním stylem založeným na technologiích a hrubém materialismu. Současná společnost se zaměstnává chováním, které nerozvíjí naše vnitřní dané schopnosti, naopak je potlačuje. Naprosto selhává v podporování našich duchovních prožitků a nedokáže se posunout nad to co vidíme, slyšíme, cítíme, vnímáme dotykem, či ochutnáním. Tento způsob života je nesmírně omezený, což zapříčiňuje mnohé potíže na všech úrovních společnosti.

Chceme-li být úspěšní v budování komunit, států a vylepšování prostředí ve kterém se nacházíme, musíme být více orientování na rodinu, neboť rodina je mikrokosmem planety.

Začínají-li se rozpadat rodinné jednotky, začíná následně upadat vyšší vědomí celé společnosti.