Chápání moci

Jednotlivce, komunity, národy a planetu ovlivňují různé druhy moci. Povahu moci a její vliv na prostředí v konečném smyslu určuje míra vyjádření lásky. Míra naší závisti a chtíče na druhé straně udává, jak daleko jsme ve svém duchovním vývoji od Zdroje lásky zabloudili. Védská tradice nás učí, že obyvatelé této zemské sféry existence sem přišli proto, jelikož mají touhou si přivlastnit moc Boha, proto usilují o své spojení s jistým druhem moci, která jim pomůže dosáhnout jejich cíle. Jinými slovy, lidské bytosti si chtějí hrát na Boha. Z tohoto důvodu v dějinách celého světa dominuje zápas jednotlivců, institucí, ras, a politických stran o uchvácení moci při současné snaze o bagatelizaci Boha coby konečného zdroje veškeré skutečné moci.

Mnoho lidí na západě, příslušníků materialistické civilizace věří, že moc znamená schopnost manipulovat lidmi a zdroji, z velké části proto, že takové vzory uvažování jsou obecně rozšířené. Toto však není skutečná moc. Opravdová moc jež vychází zevnitř, je schopnost projevit cokoliv potřebné bez zatěžování okolního prostředí.

Když v našich komunitách, společnosti, budeme klást větší důraz na lásku a oddanost, rozvineme ohromnou schopnost vyvolávat pozitivní změny. Je tomu tak proto, že budeme sladěni s Božskou mocí a nikoliv se svými vlastními omezenými schopnostmi. Jinak, budeme-li při formování světa spoléhat na externí zdroje, budeme narážet na ustavičnou frustraci a zápas, neboť všechny hmotné věci jsou pomíjivé a nakonec nás zklamou - zvláště, kdy je nejvíce potřebujeme.

Identifikace různých druhů moci

Různé druhy moci jsou nám ve skutečnosti k dispozici ve větším či menším měřítku, podle intenzity naší touhy a úsilí je získat. Častí naší povinnosti, coby duchovních bojovníků je tyto rozličné druhy schopností znovu nabýt a používat je ku prospěchu druhých. Když máme moc, máme munici k tomu, abychom věci uskutečňovali, jinak nejsme ničím jiným než pouhými sentimentálními filozofy. poté vyvstává otázka, zdali je či není naše moc v souladu s perspektivou Boha a jeho zástupců. Pravý duchovní bojovník je obezřetný, aby moc nezneužíval, neboť si dobře uvědomuje, že všechna moc v konečném smyslu patří Bohu. Nikdy bychom neměli zapomínat, že temné síly jsou také velmi mocné a mohou způsobit velké škody. Naší zodpovědností je mít schopnost rozlišit rozdíly a sladit moc pouze s tou Nejvyšší.

Fyzická moc

Prvním a nejvíce viditelným druhem moci je fyzická síla. Pokud je tato fyzická síla zákonem, podle něhož funguje jednotlivec či skupina, uvidíme velmi mnoho zápasení a zlořádů, jako je korupce, válka, genocida, široké poškozování životního prostředí a vykořisťování zdrojů. Ačkoliv je takové chování extrémně živočišné, mnoho společností na této úrovni stále funguje.

Instituční moc

Druhým typem je instituční moc, již nacházíme ve vládách, církvích, politických stranách a dalších organizacích. Tento druh moci tíhne k tomu, že se struktura, pravidla a přežití organizace stávají samy sobě cílem, zatímco se zapomíná na podstatu - její původní účel. Instituční moc se často stává záležitostí vůdců, kteří obsazují loutkové pozice, jednají neobyčejně povrchním způsobem a minimalizují skutečné opatrování a růst lidí, jimž domněle slouží. Většina dostupné energie je zaměřena na udržování síly a soudržnosti organizace a privilegií vůdců.

Z tohoto pohledu není instituční moc příliš vzdálena od fyzické moci a násilí. V jistém smyslu je nicméně ještě horší, neboť způsobuje psychické strádání obyvatel. Lidé, s nimiž instituce špatně zacházejí, mohou pociťovat větší frustraci a zklamání a následnou apatii než oběti fyzického násilí, mnozí se takto stávají anarchisty a nihilisty. Každá situace, kdy se z instituce stává entita existující sama pro sebe jako by ve skutečnosti ona byla tou podstatou a smyslem - má potenciál stát se nesmírně nebezpečnou, neboť z ní vycházející krátkodobá moc dovede lidi ke snaze poškozovat, zneužívat a vykořisťovat.

Přes riziko zklamání a zkaženosti mohou instituce sloužit také ke spojování lidí dohromady za účelem rozvoje jejich vědomí. Takové instituce však vyžadují vůdce, kteří jsou sladění, schopní, milující, soucitní a zaměření na opravdovou službu svým svěřencům. Jinými slovy potřebují duchovní bojovníky.

Emociální moc

Třetí kategorie moci je moc emociální, která ovlivňuje naše vášně a city. Je to moc, která způsobuje, že uctíváme baviče, sportovce, zpěváky a herce, jako by byli samotný Bůh, a to do takové míry, že jsme v jejich přítomnosti schopni upadat do extáze podobné transu. Všichni známe lidi, kteří mají na svých zádech obrázky filmových hvězd, sportovních hrdinů či slavných zpěváků. Tito hvězdami uchvácení jednotlivci se oblékají jako ony, mluví jako ony, chodí jako ony a pokud o nich zmíníme nějakou lahůdku - zanechají všeho a chtějí slyšet každičký detail. Dokáží stát hodiny ve frontě, aby si koupili lístek na koncert, nebo čekají před budovou , přičemž si ani nejsou jisti, zda objekt jejich náklonosti je vůbec zrovna v horním apartmá přítomen. Tento fenomen uvolňuje obrovské množství moci a proto jistí destruktivní jedinci s nejrůznějšími tajnými záměry a plány infiltrovali oblast zábavního průmyslu, aby ovlivnili mysl milionů lidí svým způsobem.

Akademická moc

Jako další následuje akademická moc. Akademická obec má v západní civilizaci nesmírný vliv. Každý, kdo je s akademickými kruhy spojen ví, že těmto jednotlivcům a jejich mentální gymnastice naše společnost přisuzuje obrovské množství moci. Ačkoliv má akademický svět vlastní kulturu, má ohromný vliv na širší společnost. To, co tito takzvaní učitelé prosazují, začne být přijímáno širokou veřejností jako standart pravdy a poznání, právě díky auře moci, které v této současné sekulární kultuře mají. Druhy moci, jež byly až doposud vyjmenovány, jsou v zásadě hmotné anebo jemnohmotné neboli psychologické. Jsou rozvíjeny našimi materiálními snahami a v závislosti na naší motivaci je lze použít jak pro povznesení společnosti, tak pro její záměrnou degradaci. Jsou ovšem rovněž dočasné: Fyzická síla bude ubývat, politická moc a sláva může být jeden den nebetyčná a druhý den zcela pryč, naše akademická proslulost může taktéž zmizet přes noc, jednoduše jsou-li naše teorie nahrazeny teoriemi někoho jiného.

Intuitivní moc

Bůh a naše vlastní duchovní podstata nás zevnitř vedou stále, je však na nás, nakolik tomuto vedení nasloucháme a všímáme si jej. Musíme také rozlišovat, co je vedení a co vliv našich smyslů, emocí a okolního prostředí. Když si osvojíme schopnost a důvěru poslouchat a nechat se touto duchovní inspirací vést, rozvineme úžasný vhled a kapacitu inspirovat druhé.

Posvátná moc

Posvátná moc k člověku přichází následováním uznávaných pravidel a pravých systémů, učitelů a proroků. V momentě, kdy se lidé zabývají askezí a nesobeckou službou, přirozeně rozvíjejí své zmocnění v harmonii se zákony vesmíru a otevírají se přirozeně vůči inspiraci z vyšších sfér. Je-li posvátná moc správně zaměřena, je schopna vést jedince k transcendenci a Božské moci.

Božská moc

Božská moc stojí nejvýše ze všech, neboť obsahuje uctívání a oceňování Zdroje všech mocí. Božská moc přichází k těm, jež si uvědomili, že musejí následovat životy těch nejpokročilejších světců - dávat najevo soucit, toleranci, plné odevzdání a lásku k veškerému božímu stvoření.

Božská moc se projevuje tehdy, staneme-li se dostatečně pokornými a beze zbytku nabídneme sami sebe Bohu, aby nás používal jako loutky. Jestliže jsme se zcela vzdali svých osobních plánů a tužeb, dosáhli jsme v tomto bodě nejvyšší úrovně duchovního růstu. Poté může vejít v působnost přímo energie Pána a my začneme jednat v souladu s tím, co On chce uskutečnit. Naše práce je poté vykonávána tak, jako by jí činil samotný Bůh. Ve védské terminologii jsou takovéto zplnomocněné osobnosti nazývány aveša avatárové a tato Božská moc, známá jako daiva, je považována za nekonečně nadřazenou síle purušakára, jež je vytvářena vlastní omezenou inteligencí a schopnostmi jedince. Je to právě toto Božské zplnomocnění, pro co každý duchovní bojovník žije. (Bhaktitirtha Swami)