Žena je láska

Žádná skutečná žena nepotřebuje být mužům rovná. Vědomá žena ví, že žena nepotřebuje stát vedle muže jako rovnocenný partner a dokazovat svoji důležitost. Takto na vztah ženy a muže nahlížet nelze. Žena, která má krásně rozvinuté srdce vnímá vztah k muži zcela odlišně. Takovým způsobem, který hlavou a běžnými stereotypy uchopit nelze. Lze říct, že muž ženu převyšuje zejména ve společenské roli. V té duchovní jsme si rovni, ale ve společenské úloze by měla muže jako výše postaveného v mnoha oprávněných případech přijmout. A tímto činem touto schopností a pokorou se v očích Boha stává Bohu dražší a milovanější. Jenomže žena, která má v sobě vnitřní pýchu a potřebu být ta první, toto vůbec nedokáže uchopit. Dokonce ji to i může pobouřit, protože automaticky z toho pochopí, že je muž nějak nad ní ve smyslu, že je něco víc.

Toto dokáže uchopit jedině opravdu čisté srdce. A žena, která v sobě vyléčila všechnu soutěživost. Žena, která vůbec netuší, kde je její správné místo se snaží mužům vyrovnat a tím přichází o životní sílu. A o své ženství. Žena, která nemá ráda muže, se za každou cenu snaží šplhat někam vysoko. Do pozice, ze které má právo být chytřejší, ze které má právo rozhodovat a šéfovat mužům. Dokonce být závislá na muži to už je dnes považováno za ostudu a za hanbu. Dříve to bývala výsada těch nejkrásnějších a nejmoudřejších žen. Muž považoval za čest se o takovou ženu starat. Protože to pro něj byla výsada. Byla to pocta pro jeho mužství. A ten kdo se staral o moudrou ženu, byl považován za velkého a mocného muže. Ne nadarmo se dnes říká, že největší vizitkou muže je jeho žena.

Skutečně moudrá žena už vystoupila z jakéhokoli mocenského boje s muži. Neměla by chtít nic pro sebe. Musí obětovat celou svoji lásku jemu. Bez jakékoli snahy něco za to získat zpět. A teprve až se to naučí, se jí dostane všeho zpět. Čím víc žena dokáže odevzdat muži, tím víc toho dostane zpět. Ale to platí jen pokud má žena čistý a nezištný záměr. A to je to co dělá z ženy ženu. Oběť, z které se vrací ženě mnohokrát víc, než obětovala. Jak by ale bylo možné něco takového, když toho žena pořád tolik chce, pořád toho tolik potřebuje. Tolik je toho, co nutně musí mít?

Musí dokázat to a pak zase támhleto...Musí všechno vidět, u všeho být. Všechno ovládat a kontrolovat. O všem rozhodovat. Obětovat cokoli žena odmítla, žena zoufalá...A od té doby už nic nedostala zpět. A proto si vše musí silou tvrdě vydobýjet. Však žena, která jednou pochopila, že muž může být v něčem a za některých okolností výše než je ona sama, ta si zaslouží život hodný královny. Ta těžký život už mít za každou cenu nemusí. Protože v očích Boha je mu svojí pokorou milovaná a blízká. A je mnohem výš, než kdyby si za každou cenu svoji velikost snažila dokazovat. Žena, která se už nesnaží stát mužem, je proto Bohem i muži velmi milována.

Simona Lawandovská