Budha

Dále se Pán zjeví na začátku Kali-yugy v provincii Gayā jako Buddha, syn Añjany, a oklame ty, kteří závidějí věrným teistům.

(Śrīmad-bhāgavatam 1.3.24)


Pán Buddha, mocná inkarnace Osobnosti Božství, se zjevil v provincii Gayā (Bihar) jako syn Añjany. Kázal svojí vlastní koncepci nenásilí, přičemž také odsuzoval obětování zvířat, které dovolovaly Vedy. V dobách Buddhova zjevení byli lidé vesměs ateisté a jíst maso považovali za nejlepší ze všeho. Ve jménu védského rituálního obětování zvířat se všude zavedla jatka. Zabíjení zvířat se stalo všude každodenní záležitostí. Pán Buddha se nad ubohými zvířaty slitoval a začal kázat nenásilí. Kázal, že nevěří na védská přikázání, a také kladl důraz na negativní psychologické následky, které s sebou násilí na zvířatech přináší. Neinteligentní lidé věku Kali, bez jakékoliv víry v Boha, toto učení následovali. Za těchto okolností se tak naučili alespoň morálním zásadám a nenásilí, což jsou první předpoklady pro každého, kdo chce realizovat Boha. Buddha tímto způsobem oklamal ateisty. Ti, kteří ho následovali, byli nevěřící. Byli to ateisté, ale skálopevně věřili Buddhovi, jenž byl vlastně sám Boží inkarnací, a tím se stali zbožnými vyznavači Boha v podobě Buddhy. Jeho milostí se tak z nevěřících lidí stali lidé věřící Pánu Buddhovi.

Před zjevením Buddhy patřilo zabíjení zvířat k nejvýznačnějším společenským jevům. Tomuto zabíjení se říkalo "védské obětování". Potíž je v tom, že není-li védské učení přijímáno z věrohodných zdrojů učednické posloupnosti, dochází k nedorozumění. Člověk se snadno nechá svést květnatým jazykem Ved a nepochopí jejich opravdové poselství. Bhagavad-gītā se staví proti takovému povrchnímu pochopení Ved a ty, kteří tak činí, označuje slovem avipaścitaḥ. Tito hlupáci, kteří se vydávají za veliké učence ve védském písemnictví, odmítají přijímat transcendentální poselství z transcendentálních zdrojů posloupnosti realizovaných mistrů a učedníků. Výsledkem je jen zmatek - považují rituály a obřady za vše a nemají žádné hlubší poznání. Bhagavad-gītā (15.15) jasně říká, vedaiś ca sarvair aham vedyaḥ: celý systém Ved je zaměřen na postupnou realizaci Svrchovaného Pána. Celým námětem védského písemnictví je poznání o Svrchovaném Pánu, poznání o individuální duši, o kosmickém zřízení a o jejich vzájemném vztahu. Pochopí-li člověk tento vztah a začne-li podle něj jednat, začíná jeho opravdová existence, a on se tak bude moci velice snadno vrátit zpátky k Bohu. Neautorizovaní učenci jsou naneštěstí zaujati pouhými rituály Ved, což znemožňuje přirozený pokrok.

Pro tyto ateisticky založené, zmatené lidi se Buddha jeví být vskutku emblémem teismu. Jako první věc tedy Buddha zamýšlel zastavit hromadné zabíjení zvířat. Ti, kteří zabíjejí zvířata, staví překážky na cestě zpátky k Bohu. Existují dvě kategorie lidí, kteří zabíjejí zvířata: jsou to nejen ti, kteří utrácejí životy zvířat, ale jelikož duše je někdy také označována jako "živočich" neboli živá bytost, patří sem i ti, kteří ztrácejí svoji totožnost jakožto individuální duše.

Mahārāja Parīkṣit prohlásil, že pouze ti, kteří zabíjejí zvířata, nejsou schopni ocenit transcendentální poselství Svrchovaného Pána. Pokud tedy mají lidé opravdu dostat vzdělání o cestě k Bohu, ze všeho nejdříve je třeba je naučit zastavit zabíjení zvířat, jak jsme výše popsali. Tvrzení, že zabíjení zvířat nemá nic společného s duchovní realizací, je nesmysl. Díky této nesmyslné teorii se milostí Kali-yugy objevuje mnoho takzvaných sannyāsīnů, kteří káží zabíjení zvířat pod rouškou védských příkazů. O této záležitosti také diskutoval Śrī Caitanya Mahāprabhu s Maulanou Chandem Kazim Šáhem. Vysvětlil, že obětování zvířat ve védských obřadech nemá nic společného s neomezeným zabíjením zvířat na jatkách. Jelikož takzvaní védští učenci, což byli ve skutečnosti asurové, hlásali, že ve Vedách je obětování zvířat dovoleno, Buddha navenek zamítl autoritu Ved. Buddha zamítl Vedy především proto, aby zastavil hrůzné návyky lidí, kteří zabíjejí zvířata. Slitoval se takto nad lidmi i nad zvířaty, která jejich starší bratr člověk, volající po universalismu, bratrství, míru, spravedlnosti a rovnoprávnosti tak bezohledně hubí. Tam, kde se zabíjejí zvířata, nevládne žádná spravedlnost. Pán Buddha chtěl toto zabíjení úplně zastavit, a jeho učení ahiṁsy bylo proto šířeno nejen v Indii, ale i v jiných zemích.

I filozofie Pána Buddhy je ve své podstatě ateistická, neboť nepřijímá existenci Svrchovaného Pána a zpochybňuje autoritu Ved. Je to však trik Samotného Pána, neboť Buddha je Boží inkarnací a jako takový původcem védského učení. Bůh nemůže zpochybňovat védskou filozofii. Navenek to však učinil, protože sura-dviṣové neboli démoni, kteří stále závidějí oddaným Pána, chtěli prostřednictvím autority Ved odůvodnit zabíjení krav a zabíjení zvířat. Dnes se o to snaží samozvaní sannyāsīni. Buddha byl proto donucen zpochybnit celou autoritu Ved. Jedná se o čistě argumentativní záležitost, a kdyby tomu tak nebylo, jistě by nebyl přijat jako inkarnace Boha. Nebyl by také opěvován transcendentálními písněmi básníka Jayadeva, vaiṣṇavského ācāryi. Buddha kázal o předběžných základech védského poznání s ohledem na situaci své doby, stejně tak jako později Śaṅkarācārya. Oba se svým způsobem přičinili o šíření autority Ved. Buddha i Ācārya Śaṅkara připravovali cestu teismu, a vaiṣṇavští ācāryové, především Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu, vedou lidi po této cestě k realizaci návratu zpátky k Bohu.

Jsme samozřejmě rádi, že se lidé zajímají o nenásilné hnutí Pána Buddhy. Otázkou však zůstává, zdali toto hnutí přivede lidi k závěru, aby zrušili jatka, neboť nedojde-li ke zrušení jatek, nemá kult ahiṁsy žádný význam.

Śrīmad-Bhāgavatam byl sepsán krátce předtím, nežli začal věk Kali (přibližně před pěti tisíci lety), a Buddha se zjevil před dvěma tisíci šesti sty lety. Śrīmad-Bhāgavatam tedy zjevení Buddhy již předpovídal. Je to skutečně výjimečně osvícené dílo, jehož autorita je nesporná. Najdeme tu i řadu dalších proroctví, která se jedno po druhém vyplňují. To jen potvrzuje dokonalost Śrīmad-Bhāgavatamu, který není ovlivněn čtyřmi vadami podmíněných duší - nenajdeme v něm ani stopy po chybách, iluzi, podvádění a nedokonalosti. Osvobozené duše jsou nad těmito nedostatky, a proto jsou obdařeny schopností předvídat události, ke kterým dojde až v daleké budoucnosti.