Moneypulátoři
"Musíme zaměstnávat neustále jejich mysl, rozumíte?"
"A jak to chcete udělat?"
"Na co reagují lidské instinkty nejlépe? Na STRACH přece. Musíme je udržovat v neustálém strachu."
"Strachu o co?"
"O holé přežití."
"A jak to uděláme?"
"Pořádně
je zaměstnáme. Ale zase přiměřeně, nemůžeme z nich naprosto vyčerpat
všechnu jejich sílu. Přeci jen je potřebujeme. Viděl bych to tak na pět
dnů v týdnu. Osm hodin denně. Minimálně ovšem. O víkendu se zregenerují.
A můžou opět pracovat. A peníze. Musíme ekonomiku postavit tak, aby si
každý vydělal jen tak, aby splatil své životní nároky a potřeby. Nic moc
navíc, rozumíte? S množstvím peněz roste svoboda a lidi by si mohli
začít dělat, co by chtěli. Kdyby si moc našetřili, dokázali by opustit
své zaměstnání a založili by si své vlastní podniky. To nemůžeme
riskovat."
"Proč?"
"Vy to nechápete?
Potřebujeme dělníky přece! Potřebujeme poslušné, nepřemýšlející dělníky.
Když je pořádně zaměstnáme a oni budou řešit pouze svoje problémy,
nebudou mít čas se sami sebe ptát, co doopravdy chtějí, nebudou mít čas
se dostat do prostoru za "myšlenky", kde jak víme, je místo, pro čistý
rozhovor s Bytím. A to jim nemůžeme dovolit. Nastavíme ceny nemovitostí
tak, aby si museli brát hypotéky. A to je naprosto upoutá k jejich práci
a strach o jejich vlastní existenci je uzemní tak, že nebudou mít žádné
myšlenky na to, aby se osamostatnili. Jakkoliv. Také jim odřízneme
přístup ke kvalitním potravinám. Obklopíme je chemií. To potlačí jejich
vnitřní hlas a pomalu bude ničit i jejich těla. Z čehož nám opět poplyne
spousta finančních prostředků."
"Z jejich zničených těl? Jak?"
"Ve
skutečnosti to není chemie, co by ničila jejich těla. Jsou to jejich
myšlenky, které právě používáním této chemie "onemocní". Oni nebudou
vědět, že změnou myšlení můžou uzdravit své tělo. Naučíme je se spoléhat
na chemii i v podobě léků. Vyškolíme lékaře, aby nedoporučovali nic
jiného. Rozsejeme jasnou nedůvěru v jakékoliv jiné alternativní způsoby
léčení. To bude vynikající! A samozřejmě, školky a školy, musí být
nastaveny tak, aby nám tyto poslušné zaměstnance produkovaly, rozumíte?"
"No, to chápu. Ale jak je chcete nastavit?"
"Naprosto
jednoduše. Děti se učí a přijímají vše, co vidí. Takže, my v nich
nesmíme probouzet zvídavost. Zasypeme je informacemi, které se budou
muset naučit. Bez otázek. Bez vytváření si vlastního názoru. Nesmíme
podporovat jejich jedinečnost, v tom by mohly najít sílu a vyniknout nad
ostatními, a to nejde. Potřebujeme uniformitu, chápete? Takže se bude
známkovat. Probudíme v nich soutěživost. A rivalitu. A to tak, že jim
vsugerujeme, že na světě není ničeho dostatek. Že je potřeba za místo na
slunci bojovat. Oni nebudou vědět, že pravdou je pravý opak! A budou se
snažit být nejlepší. Ve všem. Budou se snažit dotahovat své
nedokonalosti, ale budou tím pádem zapomínat se soustředit na to, v čem
vynikají a nebudou podporovat svoji jedinečnost. Zaměstnáme je honbou za
studiem a získáváním informací natolik, že jejich jediným cílem bude
pokud možno vystudovat vysokou školu a získat co? No? Ano! Přeci
kvalitní zaměstnání! A máme ho tady! Hotového, našeho novodobého otroka.
Chápete? No není to geniální?"
"Řekl bych, že naprosto! No, ale až budete mít toho zaměstnance a on se dostane po práci domů, tak, co bude dělat?"
"Bude
se dívat na televizi přece! To je ten správný nástroj pro to, abychom
jim všem lili do hlavy informace, které my sami chceme, aby oni
zpracovávali! Takže jim můžeme podsouvat další strachy, či takové
informace, aby vytvářeli jen negativistické myšlenky. Rozumíte? To je
uzemní. V tom shonu a jejich neustále zaneprázdněné mysli nenajdou nikdy
spojení se sebou samými. Nikdy neprocítí to stálé, opravdové štěstí,
které osvobozuje. Jejich těla budou nemocná a jejich mysl také. Budou
vždy bojovat. O pozornost, o energii, o lásku. Budou to vše chtít po
druhých. A nebudou vědět, že oni sami už to dávno mají. V tom bude naše
síla. A nejlepší na tom je, protože nebudou znát nic jiného, tak to
budou opakovat stále a stále dokola. Budou to učit své děti. Systém,
který se sám rozšiřuje a udržuje! No není to geniální?"
"Je. Naprosto!"
