Veselé Velikonoce

Jak je známo, o Ježíšově životě a jeho skutcích byla sepsána čtyři evangelia a to Matoušovo (28.kap.), Lukášovo (24.kap.), Jana (21.kap.), Marka (16.kap.).
Pouze u Lukáše nalézáme, že Ježíš ve dvanácti letech diskutoval s učenci v chrámu v Jeruzalémě (L,2,46), pak se mluví o Janu Křtiteli a ve 3,23 se již mluví o Ježíši jako o třicetiletém. Co se týká ukřižování podle Jana (J,19,33), nebyly Ježíšovi na kříži zpřeráženy kosti a byl poměrně brzy z kříže sňat. Nebyl také patrně na kříži přibit jak ukazují obrazy, ale byl zřejmě přivázán a pokud byl přibit, pak nikoliv za dlaně, kde by nastalo vytržení, ale za zápěstí. Zde tedy končí život Kristův za ošetření Máří Magdalénou a dalšími; bible pak mluví o zmrtvýchvstání a nanebevzetí. Ale jak se zdá, vše bylo trochu jinak. Ostatně realističtí historikové a etnografové mnohokrát poodhalili různé roušky tajemství. Jisté je, že v popisu života Ježíše Krista je období, o kterém oficiálně mnoho nevíme a je také nápadné, že se zpočátku jeho života hovoří o Ježíši a na závěr o Kristu, přičemž toto jméno je očividně totožné se jménem nejvyššího Boha, tedy Krišny ve védské tradici, jehož význam je "všepřitažlivý".
Zajímaný článek v této souvislosti přinesl Mladý svět č.20/1993. Na str.38 se dosti podrobně píše, že těch asi 18 mladých let prožil Ježíš v Kašmíru a tam se také vrátil po svém oživení a uzdravení a zemřel zde jako osmdesátiletý stařec. Samozřejmě, že nezvyklá zpráva musela být podpořena fakty. Když režisér V. Poltikovič natáčel dokumentární seriál "Duše východu", dostal se do Indie poprvé v roce 1989 a tam se dozvěděl od jugoslávského jogína a švýcarského vědce o německém badateli Holgenu Kerstenovi a jeho knize o životě Ježíše v Indii. Začal se o tyto zprávy zajímat a zjistil, že první Evropan, který se dozvěděl, že v Indii žil svatý muž Ježíš Kristuš (arabsky Ísa), byl ruský badatel a cestovatel Nikolaj Notovič (1838). V roce 1887 se vydal do Tibetu a šťastně nešťastná náhoda mu pomohla: v blízkosti buddhistického kláštera Hemis totiž utrpěl úraz. Lámové se ho ujali a představený kláštera mu na jeho dotaz umožnil prostudovat spisy a rukopisy z 1. století n.l., kde byl přesně vylíčen život muže, který připomínal Ježíše Krista, jeho pobyt v Indii, ukřižování, jeho učení i putování různými zeměmi, např. Sýrií a Persií. N. Notovič chtěl tyto poznatky zveřejnit, ale křesťané ho od toho zrazovali, neboť by taková kniha vyvolala rozruch a rozbroje.

Kniha vyšla až po jeho smrti v malém nákladu v r. 1908 pod názvem "The Unknown Life of Jesus Christ" v Chicagu. Tato kniha se dostala do rukou H. Kerstena, když mu bylo 22 let. Seznámil se s prof. Hassanainem, ředitelem buddhistického centra,který se životem Ježíše Krista zabýval již 25 let. Z kašmírských záznamů vyplývá, že zde Ježíš vystupoval pod jiným jménem, Ísa, a zde se od 14 let věnoval studiu véd a buddhistických nauk.

Podle svitků Ježíš opustil Jeruzalém ve věku 13 let a vydal se směrem k Sindu, kde se "zamýšlel zdokonalit v božském porozumění a studovat zákony velkého Buddhy". Přešel Paňdžáb a dosáhl Puri Džagannáthu, kde studoval Védy u brahmánských kněží. Šest let strávil v Puri a Rádžgiru poblíž Nalandy, starobylého sídla hinduistického učení. Poté odešel do Himálaje a strávil čas v tibetských klášterech, kde studoval buddhismus, a pak se přes Persii ve věku 29 let vrátil do Jeruzaléma.

Kersten jako teolog zjistil ze syrských a jiných textů, že Kristus po zdánlivé smrti způsobené asfyxií (zástavě dechu) se nepoznán vydal do Indie přes Persii a Damašek, kde se zdržoval asi 16 let a konečně se vrací do Kašmíru, kde je tentokrát znám jako Júsa Asaf.

Ve Šrínagaru je dokonce skutečný Kristův hrob, který Poltikovič nafilmoval. Přestože prý zde nebyl čas na nějaké rozjímání, bylo zde cítit zvláštní atmosféru. U hrobu jsou dokonce uchovány Kristovy šlépěje