NÁŠ DOMOV

Náš domov není v tomto dočasném, iluzorním vesmíru, ale ve světě lásky a blaženosti v sídle Pána Krišny a jeho milované Šrímatí Rádharaní. Nejvyšší cíl života je jít do tohoto místa a sem se již znovu neinkarnovat. Myslet si, že by nám tam něco chybělo je důsledek nevědomosti vzniklé připoutáním se k nepravému pojetí já a moje - moje tělo, můj dům, moje skupina, mojí následovníci, moje rodina, můj národ, moje země, atd. Ve světě Pána Krišny můžete manifestovat cokoliv toužíte okamžitě svojí myslí, podmínkou je mysl čistá. Jak očistit a udržet mysl čistou je úkol pro pravého duchovního učitele, najít jej je úkol váš. 

Další důležitý úkol, abychom dosáhli blaženosti a míru navěky, je naučit se umění odpoutanosti, což znamená plnit si řádně všechny povinnosti vyplývající z naší situace na 100 %. 100% otec, 100% matka, 100% žena, 100% muž, 100% student, 100% zaměstnanec, 100% podnikatel, 100% manager, 100% terapeut, 100% zahradník, 100% voják, 100% učitel, 100% politik, král či prezident, 100% kuchař, policista, trenér, či úředník,100% geolog, lékař, architekt, astrolog a zároveň být od této dočasné role duše odpoután. To je umění, zralé poznání a tajemství toho jak dosáhnout štěstí už v tomto životě. A naopak, zůstat připoután všemi těmito výše zmíněnými činnostmi a zapomenout ve světě matrixu na domov duše, je příčina veškerého utrpení. 

Proto jediné co lidem nejvíce chybí je realizace duchovního rozměru života, v němž v srdci realizujeme atmosféru duchovního světa, který poté díky zkušenostem duchovního rozměru následně manifestujeme i ve světě hmotném. Čím víc lidí pochopí tuto jednoduchou pravdu a stanou se majáky života, tmu rozptylující světla pro ostatní, kteří se díky nim také stanou takovými, tím dříve dojde k proměně společnosti dokonalým směrem a vše bude harmonické a nádherné už nyní. Nebudou války, nebudou konflikty, nebudou katastrofy ani žádné těžké choroby, proto pokud toužíme po skutečné hluboké změně společnosti, musíme tu proměnu učinit nejprve se svým nepravým já týkající se totožnosti se vším hmotným, jak hrubohmotným tak i jemnohmotným. 

Teprve z této úrovně budeme skutečně prospěšní jak sami sobě, tak i celé společnosti. Bez duchovní transformace, vyžadující důvěru a odevzdání nepravého já duchovnímu učiteli = smrt ega, tento poklad seberealizace, jímž je čistá, božská láska nezískáme. Nebudeme v tomto stavu přizváni, jelikož by byly naše nečistoty srdce ve světě Boha rušivé a zůstaneme proto ve světě matrixu zkoušet hledat štěstí a radosti v dalších a dalších inkarnací skrze nové a nové zkušenosti v hmotě. Dokud nepřijde náš čas procitnutí způsobený frustrací duše postrádající pravou substanci a sladkost věčného života, která je naší přirozeností a výsostným právem..