4 druhy zničení vesmíru

1. Opakované

2. Občasné

3. Hmotné

4. Konečné

1. Opakované
Tisíc cyklů čtyř věků tvoří jeden Brahmův den a každý Brahmův den zvaný kalpa obsáhne životy čtrnácti Manuů. Manu je praotec lidstva žíjící 500mil. let.

2. Občasné

Brahmova noc je stejně dlouhá jako jeho den a trvá 4,3mld. pozemských roků. Během své noci Brahmā spí a dochází k zatopení třech planetárních soustav vodou. Bhuloka - Země, Bhuvarloka - úroveň andělů, Svargaloka - úroveň polobohů, což je občasné zničení naimittika.

3. Hmotné

Když Brahmův život trvající sto let skončí, což je našich 311 bilionů let, dochází k naprostému hmotnému zničení prākṛtika. Tehdy je zničeno sedm složek hmotné přírody počínaje složkou mahat a s nimi i celé vesmírné vejce.

Proces ničení vesmíru:

S blížícím se zničením nebude na zemi pršet sto let. Sucho způsobí hladomor a hladovějící lidé se budou navzájem pojídat. Tak budou obyvatelé země, zmateni silou času, postupně zničeni.

Slunce ve své ničivé podobě svými strašlivými paprsky vysaje veškerou vodu z oceánu, živých těl i země samotné, ale žádnou vodu toto ničivé slunce nevrátí.

Poté z úst Pána Saṅkarṣaṇa vyšlehne velký zničující oheň. Mocná síla větru jej rozšíří po celém vesmíru a bude spalovat jeho obal zbavený veškerého života.

Více než sto let potom bude vát hrozný ničivý vítr a nebe plné prachu zešedne.

Poté se shromáždí shluky různobarevných mraků, ze kterých se bude ozývat děsivé hřmění a sto let z nich budou padat proudy deště.

Tehdy se vnitřní prostor vesmíru naplní vodou a vytvoří jednolitý vesmírný oceán.

Celá, přes 6 mld. kilometrů rozlehlá plocha vesmírné Bhumandaly, bude zaplavena a voda zbaví tuto zemi její výjimečné vlastnosti, vůně. Živel země bude takto rozpuštěn.

Živel ohně poté odejme vodě její chuť a ta zbavena své výjimečné vlastnosti splyne s ohněm. Vzduch zbaví oheň jeho tvaru a ten, zbaven své podoby, splyne se vzduchem. Následně éter zbaví vzduch jeho vlastnosti, doteku, a vzduch splyne s éterem. Potom se falešné ego v kvalitě nevědomosti zmocní zvuku, vlastnosti éteru a ten pak splyne s falešným egem. Falešné ego v kvalitě vášně se zmocní smyslů a falešné ego v kvalitě dobra pohltí polobohy. Celková mahat-tattva se potom zmocní falešného ega s jeho různými funkcemi a tato mahat je pohlcena třemi základními kvalitami hmotné přírody – dobrem, vášní a nevědomostí. Můj drahý králi Parīkṣite, tyto kvality dále pohltí původní neprojevená podoba přírody puzená časem. Tato neprojevená příroda nepodléhá šesti druhům proměn způsobeným vlivem času. Ve skutečnosti nemá ani počátek, ani konec. Je to neprojevená, věčná a neselhávající příčina stvoření.

V neprojeveném stavu hmotné přírody zvaném pradhāna nejsou projevena slova, mysl, ani jemné živly počínaje mahat a nejsou tam ani tři kvality přírody. Není tam životní vzduch, inteligence, smysly ani polobozi. Neexistují v něm konkrétně rozmístěné planetární soustavy ani různé úrovně vědomí – spánek, bdění a hluboký spánek. Není v něm éter, voda, země, vzduch, oheň ani slunce. Tento stav se podobá hlubokému spánku nebo prázdnotě a ve skutečnosti je nepopsatelný. Autority duchovní vědy však vysvětlují, že pradhāna jako původní podstata je skutečný základ hmotného stvoření.

4. Konečné

Opravdovou realitu člověk pochopí, když dosáhne poznání o Absolutním. Celý stvořený vesmír vnímá jako oddělený od Absolutního, ikdyž z něj zároveň pochází a tedy jako neskutečný. Tomu se říká ātyantika neboli konečné zničení (osvobození). Čas v každém okamžiku neviditelně mění těla všech stvořených bytostí i všech ostatních hmotných projevů. Tento proces přeměny způsobuje, že živé bytosti podstupují neustálé zničení v podobě rození a umírání. Ti, kdo vidí na jemné úrovni, říkají, že všechny živé bytosti včetně samotného Brahmy- stvořitele vesmíru, vždy podléhají stvoření a zničení. Hmotný život znamená podřízenost zrození a smrti, neboli stvoření a zničení. Jedinou lodí vhodnou pro překročení oceánu hmotné existence, který je jinak nepřekonatelný, je loď pokorného naslouchání nektarovým zábavám Nejvyšší Osobnost Božství.

"Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě. Dospěje do Mého věčného sídla, Arjuno."

Bhagavad-gíta 4.9