Nedospělá žena hledá dospělého muže.

Musím se prosadit.
Musím něco dokázat.
Musím vydělat co nejvíc peněz, abych si mohla splnit všechny svoje dětské sny.
Chci cestovat.
A být nezávislá.
Kariéra by taky bodla.
Chci barák.
A manžela, co mě bude obdivovat za to všechno co jsem dokázala, ale zároveň bude mnohem výkonnější než já, abych se o něj mohla opřít.
A chci toho hodně dokázat.
A peníze.
A moc.
A dítě, teď se mi to zrovna hodí.
A makám v džymu, postavu mám jak víno.
A jóga.
Se suproš novou karimatkou za dva tisíce.
A ženské semináře.
Ať si připadám jak bohyně.
Jó jsem bohyně.

Nikdo mi není dost dobrej a všichni chlapi jsou hrozní.
Ten je moc tlustej a ten je zase moc obyčejnej. Já čekám na rytíře, na hrdinu. Zralého muže. Dospělého chlapa.

Nechci ho vlastně milovat. Jen chci aby mi splnil všechny moje sny.
Když si umyslím, že chci do drahé restaurace na véču, tak si hned začne žehlit košilI.
Když si usmyslím drahou dovču, tak ji hned objedná a s nadšením se se mnou bude válet 14 dní na pláži a počítat mráčky na nebi.
A kdykoli budu chtít, tak mi na povel udělá dítě.
A za pět let další dovču v Chorvatsku.
A bude to super táta.
Dětem se bude věnovat, abych měla čas na sebe.

Protože já jsem dospělá a zralá.
A takto vidím dospělého a zralého muže.

A když ne, tak ho hned oddělám.
Protože mě jenom zdržuje.
Marní můj drahocenný čas.
Už jsem totiž měla dávno balit na Kanáry, protože jsem si to před dvěma lety napsala do deníčku.
A jedině tak to má být.

A kdo nechce na kanáry tak je úplně mimo.

Dělejte tu to co já chci. Nebraňte mi v rozletu a v rozkvětu.
Co je mi po tom, že díky tomu všichni vadnete.
Já chci kvést.

Uhněte jdu.

Simona Lawandovská