Láska nepotřebuje pochvalu

03.02.2021

Měla jsem tetu. Vyloženě bodrá, selská ženská. S ničím se moc nemazala. Všechno říkala narovinu tak jak to je. Byla hodně spravedlivá. Každý dostal co si zasloužil. Nikdy nelezla lidem do zadku. Zásadně se mnou mluvila celkem přísně a mě to hrozně štvalo.Jednou mi třeba řekla: "hele moc si o sobě nemysli, vařit pořádně neumíš. A kromě té hezké tvářičky jsi toho zatím moc nedokázala. Nikomu jsi v životě nepomohla. Co by s tebou pořádnej chlap dělal."To mi bylo asi pětadvacet a dělalo mi to dobře asi tak jak to může pětadvacetileté holce dobře dělat. Zrovna když v tom věku chce aby ji všichni říkali jak je úžasná.

Když umírala, to se mi zrovna narodila druhá dcera. Ona mi napsala poslední smsku a pak už jsme se neviděly. "Simonko, přeju ti, aby tvoje dcera měla tak nádhernou duši jako máš ty, aby v sobě měla tolik dobra jako ty"... A já tenkrát pochopila, že mě celou dobu měla hodně ráda. Dokonce víc, než by mě kdy napadlo. A že právě proto ke mě byla tak přísná.Protože mě měla ráda a chtěla, aby ze mě něco bylo. Pochopila jsem tenkrát, jak moc lásky ze sebe musela vyhrabat, aby mi dávala takovou sodu. No zase takovou sodu mi nedávala, ale milá zrovna taky nebyla. Prostě jsem od té doby věděla, že chválit druhé a podstrojovat jim, je strašně jednoduché. Je to vlastně to nejjednodušší. A že to vlastně úplně klidně člověk umí i bez lásky. Právě proto že je to tak strašně snadný. Ale být k druhému spravedlivě přísný, to chce hodně hodně velké množství lásky, protože tím člověk hodně riskuje. A říct druhému do očí zjevnou pravdu ale nepříjemnou, to chce hodně odvahy. Hodně hodně.

Od té doby se už na svět dívám úplně jinak.Měla jsem od Boha štěstí. Že jsem měla kolem sebe ženský, které žily upřímně, pravdivě a spravedlivě. Bylo to asi moje největší štěstí, že jsem toto zažila. Odvážné ženy, které měly tu sílu říct pravdu. Bez vytáček, divadla, masek a přetvářky. Díky nim jsem mohla pochopit kde vlastně doopravdy stojí pravda a láska. Protože to co se nám servíruje ve filmech a v časácích ten obraz dokonalé ženy, která je na všechny hodná, všechno všem toleruje.... Oj to má pramálo co dělat se skutečnou láskou. Ale na to musí každý přijít průběhem let sám. Že věci nejsou tím, čím se zdají být.

Simona Lawandovská