Kéž je celý vesmír šťastný!
Kéž je celý vesmír šťastný a kéž se všechny zlé osoby upokojí. Kéž všechny živé bytosti dosáhnou klidu praktikováním bhakti-yogy, neboť poté budou myslet na dobro ostatních. Zaměstnejme se proto všichni službou Pánu Śrī Kṛṣṇovi, nejvyšší transcendenci, a buďme vždy pohrouženi v myšlenkách na Něho.
Vaiṣṇava dokáže stejně jako strom přání splnit všechny touhy kohokoliv, kdo přijme útočiště u jeho lotosových nohou. Prahlāda Mahārāja je typický vaiṣṇava. Nemodlí se za sebe, ale za všechny živé bytosti - jak ušlechtilé, tak i závistivé a zlé. Vždy myslel na dobro darebáků, jako byl jeho otec Hiraṇyakaśipu. Nežádal nic pro sebe, ale modlil se k Pánu, aby prominul jeho démonskému otci. To je postoj vaiṣṇavy, který neustále myslí na dobro celého vesmíru.
Śrīmad-Bhāgavatam a bhāgavata-dharma jsou určeny pro ty, kdo se zcela zbavili závisti (parama-nirmatsarāṇām). Proto se Prahlāda Mahārāja v tomto verši modlí: khalaḥ prasīdatām
- "Kéž se všechny zlé bytosti upokojí."
Hmotný svět je plný zlých lidí,
ale když se někdo zbaví zlomyslnosti, stane se ve svém společenském
jednání velkorysým a může myslet na dobro druhých. Každý, kdo začne
rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a plně se zaměstná službou Pánu, očistí svou mysl
od veškeré zášti (manaś ca bhadraṁ bhajatād adhokṣaje). Proto bychom se měli modlit k Pánu Nṛsiṁhadevovi, aby se usadil v našich srdcích.
Měli bychom se modlit: bahir nṛsiṁho hṛdaye nṛsiṁhaḥ - "Kéž Pán Nṛsiṁhadeva sídlí v hloubi mého srdce a ničí všechny mé hříšné sklony. Kéž se má mysl očistí, abych mohl pokojně uctívat Pána a přinést mír celému světu."
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura nám dává v této souvislosti velice pěkný komentář. Každý, kdo se modlí k Nejvyšší Osobnosti Božství, chce od Pána vždy nějaké požehnání. Dokonce i čistí oddaní (niṣkāma) se modlí o požehnání, jak to učí Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu ve Své Śikṣāṣṭace:
Přestože se Hiraṇyakaśipu ke svému malému synovi choval velmi nepřátelsky, Prahlāda Mahārāja žádal o požehnání pro jeho dobro. Hiraṇyakaśipu byl plný zášti vůči oddaným, ale Prahlāda si přál, aby se jeho otec a jemu podobní démoni milostí Pána vzdali své zlomyslné povahy a přestali oddané sužovat (khalaḥ prasīdatām). Potíž spočívá v tom, že khala (zlá živá bytost) se uklidní jen málokdy. Khalu jednoho druhu-hada - lze uklidnit mantrami nebo pomocí určité byliny (mantrauṣadhi-vaśaḥ sarpaḥ khalakena nivāryate). Zlého člověka však nelze upokojit žádnými prostředky. Prahlāda Mahārāja se proto modlí, aby všichni zlí lidé zažili změnu v srdci a mysleli na dobro druhých.
Materialisté vždy myslí na smyslový požitek, ale Prahlāda Mahārāja se modlí, aby Pánova milost změnila jejich mysli a aby se takových myšlenek vzdali. Budou-li neustále myslet na Kṛṣṇu, bude vše v pořádku. Někteří lidé namítají, že kdyby takto každý myslel na Kṛṣṇu, celý vesmír by se vyprázdnil, protože by se každý vrátil domů, zpátky k Bohu. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ovšem říká, že to je nemožné, protože živých bytostí je nesčetně mnoho. Když bude jedna skupina živých bytostí hnutím pro vědomí Kṛṣṇy skutečně vysvobozena, další skupina naplní celý vesmír.
